XVI.

"To by mě teda fakt nenapadlo!" Procedila Deafová.

Začali se plížit uličkou.

"Hej!" sykla potichu Messerová. Zároveň to ale říkala dostatečně hlasitě, aby ji slyšeli všichni z Atlantidy.
"Nebude lepší, když projdeme jako by nic?"

"Jak to myslíš?" nechápala Samantha.

"Prostě ty zbraně necháme pověšené na ramenou a půjdeme, jako bychom se procházeli." Vysvětlila jí Evelin.

"A nebudou i tak ty M16ky trochu nápadné?" zapochybovala
Jane.

"Pořád to bude méně nápadný, než kdybychom se plazili jako vojáci. Pojďte." Dodala Squirellová. Sheppard se Zelenkou se na sebe nechápavě podívali, jako by si chtěli říct: No, hlavně, že se ženský dohodly. Nic ale nenamítali. John svěsil svou M16ku podél ramena a Radek se tvářil, jako by o žádné pistoli připnuté ke své noze nevěděl. Ostatní též svěsili zbraně, aby skupina mohla pokračovat v cestě. John nasadil svůj "povalečský krok" a usmíval se. Opravdu jen těžko byste od něj právě teď mohli čekat, že by do vás chtěl nasázet plný zásobník, kdybyste mu přišli do cesty a náhodou mu připadali nebezpeční. Ostatní se snažili jít jeho příkladem.

Šlo samozřejmě jen o provizorní opatření. Všichni doufali, že Wraithi mají plné ruce práce ať už s přehlídkou anebo s něčím jiným, proto si mysleli, že žádného z Wraithů nepotkají. Bohužel, opak se vzápětí stal pravdou. John zpozoroval, jak se dveře od WC otevírají a vyšlo z nich cosi, co se nebezpečně podobalo Wraithovi. Wraithovi, kterému se momentálně zasekl poklopec a on se ho snažil vydolovat a zapnout. Samozřejmě se to neobešlo bez syčivých mimozemských nadávek.

Sheppard pokračoval v plánu a tvářil se přátelsky. Nasadil úsměv a zamával Wraithovi. "Jak se vede?" dodal ještě. Wraith mu chtěl pozdrav oplatit, pak si ale všiml M16ky pověšené na jeho rameni, podezíravě se zamračil, pak zpanikařil, zmáčkl tlačítko požárního poplachu a pelášil pryč.

"K čertu!" ulevil si John a jeho přátelsky povalečská pozice se ve vteřině proměnila v nepřátelsky pohotovostní.

"Takhle to dopadá, když ženský něco vymyslí." Usoudil Radek, ruku pro jistotu nebezpečně blízko pravému stehnu.

Věřte nebo ne, během chvíle se místnost zaplnila Wraithskými hasiči v červených uniformách. Těm došlo, že nic nehoří, ale i tak zavolali Wraithskou armádu, ať si to s návštěvníky vyřídí. Potom ještě vypnuli požární poplach. Návštěvníci ale už dávno pelášili pryč. Tentokrát byla Jane vepředu, protože věděla, kudy jít, a John všechny jistil zezadu. Ostatní se snažili bránit rukama, nohama i zbraněmi a uhýbali před smrtícími střelami Wraithských zbraní.

Když se už boj zdál být skoro prohraný, jelikož wraithská přesila byla asi tak pětkrát větší, než atlantická, a všichni se pomalu začínali modlit k bohu, Jane vykřikla: "Sam, Jeanette, Radku! Běžte vlevo, tam je kontrolní místnost. My tu zůstaneme a budeme vás krýt. Rychle!"

Trojice, která byla zvolena Johnovými slovy jako "ta chytřejší", na nic nečekala a rozběhla se směrem, kterým ukazovala kapitánka Deafová. Vepředu trojice pro jistotu běžela Carterová, která uměla ze všech nejlíp zacházet se zbraní.

Během minuty byli v Kontrolní místnosti. Společně s asi pěti Wraithy. Ti se na vtrhlíky nechápavě podívali.

No, tak teď zjistím, zda si ještě něco pamatuji ze svých dětských lekcí juda, pomyslela si Squirellová, rozběhla se k nejbližšímu Wraithovi a začala se s ním prát. Když to uviděla Samantha, zaměřila dva další Wraithy a ti po útoku jejích kulek padli k zemi.

Jeanette docela obratně zlikvidovala jednoho Wraitha, vzápětí se k ní ale přiřítil druhý. Když ho zpozorovala, uskočila jeho útoku, skočila za něj a nakopla ho do zad, až se chudák zapotácel. To přesně Squirellová potřebovala - Wraith se otočil čelem ke zdi. Zezadu chytla jeho hlavu a mrštila s ní o stěnu organické lodi. Wraith zaskuhral něco ve smyslu "Proklínám vás, vy pitomí Atlanťané!" a sesunul se k zemi.

Poslední Wraith se otočil směrem k Radkovi. Squirellová se k němu rozběhla a se slovy: "Ani to nezkoušej!" ho nakopla do břicha. Vysávač duší poodlétl a skácel se na zem. Když se začal zvedat, dorazila ho Samantha se svou útočnou puškou.

"V pohodě?" usmála se Jeanette na Zelenku.

"Páni, holka, jde z tebe strach." Řekl jí. Jeanette se ušklíbla. "Není zač, brouku. Příště zase můžeš zachránit život ty mně."

"Fajn spolupráce, Jeanette." Uznala Samantha.

"Díky, vy máte zase skvělou mušku." Odpověděla Jeanette a zaměřila svou pozornost na kormidlo lodi. "Mohl by mi někdo říci, jak se s tím zachází?"

"Musíme jenom nastavit kurs." Poradil jí Radek, který k ní bleskově přiběhl, aby vykoumal, jak otočit loď. Zvenku místnosti se ozývala střelba. Jane, Evelin a John už byli blízko. Wraithi jim dávali dost zabrat, ale naštěstí byli neobratní a hloupí, na rozdíl od návštěvníků, kteří uhýbali, sázeli na štěstí a stříleli do Wraithských vojáků jeden zásobník za druhým.

"Jane?" sykl John přes záplavu kulek, které vyslal Janein samopal.

"Teď není vhodná chvíle na rozhovor, Johne!" uzemnila ho kapitánka a uskočila smrtícímu paprsku jednoho z té zuřivější poloviny protivníků. John přiskočil k ní a klonil se za malý sloup, aby byl dočasně mimo dostřel. I tak ale co chvíli nahlížel přes něj a likvidoval jednoho mimozemšťana za druhým.

"Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se choval." Řekl Deafové. Ta právě do M16ky strkala nový zásobník. "Sakra, Shepparde, zrovna teď se mi to ale opravdu nehodí!" zamířila a další Wraith padl k zemi. "Copak mi to nemůžeš říct někdy jindy?"

"Někdy jindy už možná nebude možnost, Deafová!" ohradil se John. Jeden z Wraithských paprsků jen o chlup minul jeho ucho.

"Fajn. Teď rychle proběhneme do Kontrolní místnosti, je ti to jasný? Cesta je na chvíli volná."

"Jdi první, budu tě krýt." Poradil jí John.

"Teď jsi najednou hrdina!" křikla Jane. Vyběhla ale a rychle proběhla otevřenými dveřmi do Kontrolní místnosti. John ji vzápětí následoval. Jakmile vběhl, Samantha za ním zavřela dveře malým ovládacím panýlkem na jejich okraji.

"Nenechali jsme tam Eve?!" zděsila se Deafová.

"Klid, Jane, já jsem tady." Uklidnila kapitánku Messerová. Seděla na jakémsi přístroji a vypadala, že už tam sedí nějakou dobu. "To jste se tam museli vykecávat? Měla jsem co dělat, abych na chvíli udržela Wraithy ode dveří!"

John s Jane se zatvářili nevinně.

"Něco tu svítí!" ozvalo se od Kontrolního panelu.

"Klid, zlato, to je jen kontrolka od dveří." Řekl Zelenka. Cosi kutil na Kontrolním panelu a česky si mumlal pod vousy nějaká slova. Při jednom z nich Jeanette jen tiše vyjekla. "Radku! Co je to za slovo?? To už přede mnou nikdy neříkej!"

Sheppardovi zapípal Samsung v náprsní kapse. Vytáhl ho a podíval se na displej. "To je SMS od Rodneyho." Oznámil.

Wraithů bouchajících na dveře a dožadujících se jejich duší se všichni pokoušeli nevšímat.

Na Johnově displeji stálo: MAME TO POD KONTROLOU, RYCHLE PRILETTE NA ATLANTIDU A AKTIVUJTE TRANSPORTNI PAPRSEK. PRENESEME WRAITHY NA M6G677."

"Ou ou…" pronesl Sheppard.

"M6G677? Co je to za planetu?" nechápala Jeanette. Zelenka zbledl. "Tak to jim fakt nepřeju…" ucedil. Vzpomněl si na to, jak jim tam kdysi opravoval generátor.

"Říkáme jí Planeta dětí." Vysvětloval John. "Nikomu tam teď není víc než třicet. A taky se začali pilně rozmnožovat - je tam víc plačících kojenců, než dospělých." Dodal.

"Chudáci." Usoudila Jeanette. "Moment, přenášení částic je možné jen z Kontrolní místnosti, ne?" otočila se k Radkovi, když si vlastně uvědomila, co má McKay v plánu.

"Ano. Takže je sem nakonec budeme asi muset pustit." Dodal Zelenka narážkou na wraithy dobívající se dovnitř.

"Nic takového. Dokážeme ten paprsek přizpůsobit tak, aby to šlo i z jiných míst." Usoudila Carterová. "Když mi pomůžete, zvládneme to za chvíli." Usmála se. Zelenka si narovnal brýle a přidal se k Samantě. Jeanette se otočila ke Kontrolnímu panelu a pokoušela se dát opět dohromady jakousi věc, kterou se vědci podařilo rozebrat, a hlídala kurs, který se jim už podařilo nastavit na Atlantidu.

Evelin vytáhla mobil, aby připomněla manželovi, že příště nesmí zapomenout vypnout vodu.

Vzápětí někdo vypadl z šachty, která končila v stropě místnosti. Všichni sebou trhli. Pak se ze země posbíral Jack O'Neill.

"Neber mi laskavě moje nápady." Upozornil ho Radek a otočil se zpět k počítači, aby mohl pomáhat Samantě.

"Promiň, zdálo se mi to jako nejlepší cesta, jak jim uniknout, když se ozval požární poplach."

"Jacku O'Neille! Proč jsi byl na přehlídce? Jak to, že lezeš potrubím? Jak to, že vůbec žiješ?!" vyjekla Evelin Messerová. Mobil jí tím úlekem vypadl z ruky. Z jejího výrazu nebylo poznat, zda je nebo není šťastná, že ho vidí. Nicméně zřejmě to bylo to první.

"Taky tě rád vidím, Eve." Usmál se na ni Jack a oprášil si oblečení (bohužel měl na sobě to, co na přehlídce, na Promenádu v plavkách se asi už nedostalo). "A taky rád vidím, že se mnou zase mluvíš."

Evelin vzdorovitě našpulila rty a tvářila se naštvaně, ale moc jí to nešlo. Rozesmála se, přišla k Jackovi a pomohla mu s čištěním vojenské kombinézy.

"Jane?" pípnul Sheppard, když se ujistil, že ho kromě kapitánky Deafová nemůže nikdo slyšet. Jane jen cosi zamručela, aby Johnovi dala najevo, že ho poslouchá, ale dál stála s rukama zkříženýma na prsou u velkého okna a pozorovala hvězdy. Za okamžik si všimla asgardské lodi, která vylétávala z hangáru s plnou posádkou. Deafová se pousmála. Takže alespoň asgardi jsou už v bezpečí.

"Teď už je ten správný čas se ti omluvit?" zašeptal, stoupl si za ní a neposedný pramen ofiny hnědých vlasů jí zastrčil za ucho.

"Možná…" odpověděla Jane.

"No tak, Deafová. Hádání je na nic." Pokračoval John. Jane se k němu otočila. "A co s tím teda uděláme?"

Sheppard se pousmál. "Já už jsem se omluvil…" pošeptal. Objal ji okolo pasu a přitisknul si ji k sobě, aby mu nemohla utéct. Jane pookřála, zavřela oči a vášnivě ho políbila.