XI.

"To je šaškárna!" ulevil si potichu jeden.

"To jo! Ten Todd někdy neví, co s nudou." Souhlasil druhý.

Bobby zkontroloval luxusní hodinky na svém pravém zápěstí. Bylo tři čtvrtě na osm. "Jezuskote," pošeptal si pro sebe a prohrábl si dlouhé, bílé vlasy. "snad to stihneme…" pak spočítal židle před vyvýšeným molem. Prstem ukazoval na každou židli zvlášť a přitom odříkával: "Plukovník Sheppard, jezisi, to je ten s tím nádherným, pevným zadečkem… No, toho musím posadit hned vedle sebe, to jistě…" seznal a Johnovu židli přirazil ke své. "Vedle něj kapitánka Deafová… Páni, ten John je sice kocour, ale má divný vkus… Nechápu, co na té ženské vidí…" sykl, vzal Janeinu židli, jako by to byl kus hniloby a postavil ji vedle Johnovy. "Kohopak posadíme vedle Jane, hm?" zapřemýšlel Bobby. "No jistě, plukovníka Carterovou… Jen je škoda, že s ní nepřiletěl James, to je taky hrozný fešák… Alespoň jsem ho nikde nezahlédl… No, co naplat, ale zvali jsme ho…" vzal židli Samanthy Carterové a přirazil ji k židli určené pro kapitánku Deafovou. "Ani Rodney nepřiletěl, ale co, ten stejně nikdy nebyl můj typ… Posadíme místo něj doktorku Messerovou. To je teda rázná ženská, jen co je pravda…" uzmul Evelininu židli a postavil ji vedle židle Carterové. "A kdopak nám ještě zbývá?" zamračil se Wraith a poškrábal se na bradě. "Á, no jistě, jak jsem jen mohl zapomenout! Slečna Jeanette a ten roztomile rozcuchaný český vědec, no ovšem!" zajásal Bobby a vzal jednu ze čtyř zbývajících židlí, aby ji umístil do řady, kterou si vytvořil skládáním sedátka vedle sedátka. "Tak, sem posadíme slečnu Squirellovou… Ta je také divná, zajímalo by mě, kdy naposled navštívila kadeřníka, mít vlasy po pás, to musí být vážně úděl…" komentoval své počínání dál a chopil se poslední židle. "No, a sem posadíme toho cukrouška Zelenku." Dokončil své dílo a poodstoupil, aby si ho mohl prohlédnout.

I když dřevěné židle s čalouněnými sedátky a opěrátky vypadaly na Wraithské organické lodi trošku nezvykle, Bobby byl se svou prací spokojen. "Tady se jim bude určitě kráásně hačinkat…" pronesl zasněně. Poté se znovu podíval na hodinky. Do osmi zbývalo sedm minut. "Kenny!" zavolal. "Kenny! Broučku, kdepak jsi? Kdepak se toulá náš hlavní komentátor? Kenny, zlatíčko, pojď ke mně, ať s tebou můžu nacvičit hlavní řeč!"

Holt, nikdy byste asi od žádného Wraitha nečekali, že dokáže být takhle akční, co? (Samozřejmě, co se organizace módních přehlídek týče. Když dojde na bomby a jiné habaďúry, dokážou být Wraithové, jak už jsme se mohli několikrát přesvědčit, až neobyčejně důmyslní.)

Tři minuty před osmou se do sálu začali všichni hrnout. Byla zde místa asi pro dvacet asgardů a pro osm členů expedice z Atlantidy. Bohužel těch členů dorazilo jen šest. Asgardi i pozemšťané na sebe přátelsky mávali ve dveřích, když se tam setkali, i přesto, že nikdo z Atlantidy nerozeznal, který z asgardů je který. Byli totiž všichni úplně stejní.

Bobby nadšeně přiskakoval ke každému příchozímu a ukazoval mu, kam se má posadit.

Jane se svým místem moc spokojená nebyla. (Evidentně Wraithové netušili, že skoro všichni z Atlantidy jsou teď jaksi rozhádaní.) Vzdorovitě si sedla na židli, ruce i nohy zkřížila, opřela se a tupě civěla před sebe, nevšímajíc si Johna, který se uvelebil na židli po její levici. Jeanette Squirellové to přišlo nesmírně vtipné, pak ale zjistila, že sedí vedle doktora Zelenky a smích ji rychle přešel. Dřepla si na židli a přilepila se k jejímu levému okraji, co nejdále od Radka. Toho už hádky zjevně dost štvaly.

Natáhl se přes Jeanettinu židli a pohladil ji po ruce. "No tak, veverko," pronesl. "nechci už kolem tebe chodit a tvářit se, že tě neznám. Přestaň být tak nepřístupná."

"Už jsi vyměnil ručníky?"

"Ne. Ale mám tě moc rád. Nestačí to k tomu, abys se mnou zase začala mluvit?"

Squirellová se mu zadívala do modrých očí a usmála se. "Tak dobře, doktore Zelenko," řekla o moc jemnějším tónem. "to, že mě máš rád, se také počítá." Políbila ho a opřela se mu o rameno. Zelenka se spokojeně pousmál a objal ji.

Bohužel to celé viděl také Bobby. "Ach jo," pronesl zklamaně. "tak tady mám smůlu." Povzdechl si a šel se přehnaně věnovat plukovníku Sheppardovi.

Kdosi ze zákulisí dal Bobbymu signál a on zatleskal, aby si vyžádal pozornost všech v sále. "Tak, broučkové asgardští i pozemští," zajásal celý rozzářený. "jsem rád, že vás tu všechny vidím! Vítejte na mezigalaktické přehlídce oblečení Wraith's Fashion! Dnešním večerem nás provedou Kenny - můj dlouholetý přítel, kterého známe z vesmírného rádia Faktor!" na pódium přiběhl Wraith sympatického vzhledu - ve tváři měl veselý výraz, po zemi vláčel černý hábit a dlouhé bílé vlasy si evidentně kvůli této příležitosti i rozčesal a ofinu si svázal, aby mu nepadala do očí. Všem nadšeně zamával a vzal do ruky mikrofon, aby se mohl připravit na show. "A dále přivítejme dalšího skvělého komentátora - asgarda Hermioda, jehož nám zapůjčil sám Daidalos! Teď už je to jen v jejich režii!" vysoký hlas Wraitha Bobbyho zněl chvílemi opravdu směšně. Někteří ho ale přestali vnímat a věnovali pozornost dění na pódiu. Tam se objevil malý, usměvavý asgard (tedy malý pro nás, na asgarda byl možná zase až moc vysoký), při chůzi mával na všechny strany, došel k Wraithovi jménem Kenny, přátelsky si s ním plácl a vzal do malé ručky druhý mikrofon. Během toho se Bobby posadil na svou židli (která se jen tak náhodou nacházela vedle Johnovy), hodil nohu přes nohu a spokojeně sledoval show.

"Takže vážení," ujal se úvodního slova Kenny. "než se do toho pustíme, rádi bychom, abyste vzali na vědomí, že je vůči nám velmi neslušné a nevhodné-"

"Můj kolega vám chce prostě říct, abyste si vypnuli mobily." Přerušil Kennyho drsně Hermiod.

Všichni vytáhli své mobilní přístroje a při nejmenším si na nich alespoň vypnuli zvuk.

"To je hrůza," postěžovala si Sam, když se podívala na displej svého Ericssona. "vůbec tu nechytám O2. Šmejdi…"

Zato Evelin se zděsila, když vytáhla svou Nokii Xpress Music. Na jejím displeji totiž blikala maličkatá obálka. Messerová ji rozbalila. Odesílatelem byl její manžel. "Sakra," ulevila si. "přeci jsem mu volala, ať mi dnes nepíše!" v SMS zprávě stálo: DOUFAM, ZE JSI NEZAPOMNELA POJISTIT DUM. ZAPOMNEL JSEM VYPNOUT VODU. MAC MI RIKA, ZE TO UZ SE MNOU NENÍ NORMALNI. POZDRAVUJ ATLANTIDU. DANNY.

"Cože? Už zase? To je za poslední týden potřetí!" zanadávala si Evelin. "To je úděl, mít za muže policajta." Pak mobil vypnula a zastrčila ho do kapsy. Dannyho zprávy jí už dlouhou dobu připadaly neuvěřitelně bezbarvé. A od té doby, co už jí na konec SMSky nepíše: MILUJI TE, taky bez citu. Manželovy SMSky se jí navíc četly nesmírně hořce. A ještě horší to pak bylo pokaždé, když si vzpomněla na Jacka.

Evelin si povzdechla. Tolik se vydala ve svých myšlenkách někam jinam, že zapomněla, co se kolem ní děje. Ještě, že tu Jack není, pomyslela si. Kéž by jen tušila, jak moc se mýlí - Jack byl blíže, než se jí mohlo zdát - doslova za oponou.

"Dovolte nám představit vám celý tenhle projekt." Pokračoval Kenny. "Hlavně musíme poděkovat všem asgardům v této místnosti, kteří ochotně celý projekt sponzorovali! Velký potlesk právě pro ně!" zajásal komentátor a sám začal tleskat. Publikum se k němu po chvíli přidalo.

"Nemáš zač." ozval se Hermiod, čímž publikum zjevně pobavil, neboť se vesele zasmálo.

Nálada byla během chvíle skvělá. Bobby se nenápadně podíval na své hodinky. Zmáčkl malé tlačítko na pravém okraji Švýcarek. Digitálky se proměnily v malý radar. Radar, který prozrazoval, že druhá Wraithská loď podobného typu jako ta, na které probíhala přehlídka, je zhruba v polovině své cesty. Na rozdíl od téhle lodi, o té druhé ale návštěvníci neměli tušení.

Bobby radar nechal jediným stisknutím zase zmizet a přidal se k ostatním v tleskání.