VIII.

Do místnosti přiběhla Evelin (pochopitelně s duší Johna Shepparda). John si ji přísně prohlédl.

"Johne! Cos to jedl?" vyjela na něj. Pak viděla, jak se na ni její vlastní hlava nechápavě otočila. Bylo to zvláštní. "Cože?"

"Podívej se na moje tělo! Vždyť ty jsi mi přibral minimálně dvě kila!" rozhorlila se Evelin. John se na její tělo podíval. Připadalo mu stejné jako vždy. Jediné, co se mu na něm zdálo velké, byla prsa, nikoliv břicho.

"To se ti zdá…" uklidňovala ji Johnova duše.

Zelenka s McKayem jejich konverzaci pobaveně sledovali. "Asi bychom to měli rychle dát do pořádku, Rodney." Uznal Radek.

"Přišla pooštááá!" zařval kdosi. Zelenka se zatvářil zděšeně. "Ale ne, uklízečka…" zasténal. Rodney se naopak rozzářil. "Fakt?" zajásal a vyskočil na nohy, nechajíc zařízení zařízením. Vzápětí do místnosti opravdu vešla Veronica Kelishová. Tentokrát měla v levé ruce kyblík a v něm schované dopisy. "Teda, najít vás, to je práce…" stěžovala si.

"Proč jste nepoužila vysílačku?" zeptal se jí Rodney.

"Já jsem zapomněla, co mám na tom přístroji mačkat. A ono to nějak nefungovalo." Hájila se uklízečka a zalovila v kyblíku. "Nesu vám dopisy!" zaječela pak, vytáhla ten pro Zelenku a podala ho McKayovi. "Tady jeden pro pana Celenku," konstatovala při tom. Rodney si od ní dopis vzal a nechápal, proč má v ruce Radkův dopis. Pak si vzpomněl, co Samantha o Veronice říkala, že je mentálně "jinde", a chápavě se na uklízečku usmál. "tady jeden pro pana Radnoha McKoje," pokračovala Kelishová a přišla k Zelenkovi. Podala mu dopis určený Rodneymu. Radek si od ní dopis vzal a vypadal pobaveně. "a tenhle je pro Johna." Rozzářila se uklízečka, pomalu došla k Sheppardovi a podala mu dopis. Kéž by tušila, že ve skutečnosti mluví k Evelinině mysli.

"Děkuji, Veronico…" řekla Evelin a Johnovou rukou uzmula od uklízečky obálku. Ta se usmívala od ucha k uchu a jen zářila. Po chvíli, když už se dost vynadívala na Johnovi, se otočila k Evelin (tedy k jejímu tělu) a podala jí dopis určený Messerové. "Evelin Messerová." Alespoň tohle jméno uklízečka nezkomolila.
Když se Veronica otočila k odchodu, John s Evelin si vyměnili dopisy. Zelenka přišel k Rodneymu a se slovy: "Tenhle je pro pana Radnoha McKoje…" mu podal dopis, který mu dala uklízečka a vzal si od Rodneyho svůj. Rodney se zakřenil. "Fakt moc vtipný, pane Celenko."

"Jé, co to je? To je pěknýýý…" ozvala se zase Veronica. Shýbla se k zemi a sebrala cosi maličkatého a blýskavého. Cosi, o čem Rodney před chvílí mluvil, že to v přístroji nejspíš chybí. Všichni v místnosti se zděsili. Protože pokud se to dostalo do rukou Veronicy Kelishové, nejspíš se John bude muset smířit s tím, že nadosmrti bude obdařen ňadry a Evelin s tím, že uvidí své tělo smutně a rychle tloustnout.

"Veronico?" pípl Rodney. Zřejmě se rozhodl zachránit situaci. "Mohla byste mi to podat? Víte, ztratil jsem to a právě jsem to hledal…"

Veronica se na něj nechápavě podívala. "A k čemu to máte, pane Celenko?" vykulila uklízečka oči.

"Potřebuji to k jednomu takovému zařízení. Tak budete tak hodná, a vrátíte mi to?" naléhal McKay.

"A mohla bych to dát panu Sheppardovi?"

McKay se podíval na Zelenku. Ten pokrčil rameny. "Ale jo, proč ne…" řekl Radek směrem k uklízečce. Ta přiskočila k podplukovníkovi a podala mu kamínek.

Všichni v místnosti si oddychli. "S vámi je spolupráce jedna radost." Pochválilo Veronicu Evelinino vědomí.

"Že jo?" rozesmála se uklízečka.

"Tak co kdybyste teď šla rozdat ty ostatní dopisy?" popohnal ji Zelenka.

"Tak jo, pane McKoji." Odpověděla Kelishová, vzala svůj kyblík a vypochodovala z místnosti. Cestou si pobrukovala nějakou ukolébavku.

"Ukaž," přišel Rodney k Sheppardovi a vzal mu z ruky kamínek. Pak se sehnul k zařízení a vzal do ruky dva velké krystaly. "Vezměte si to do ruky, teď to snad bude fungovat." Seznal. Evelin a Sheppard se chopili kamenů.

"Podrž mi to. Ne, neboj, nefunguje to!" sykl pak vědec směrem k Zelenkovi. Ten se neochotně sehnul a přidržel McKayovi kulaté zařízení, aby do něj Kanaďan mohl vložit malý blýskavý kamínek. Rodney upustil šutřík do dírky a vzápětí něco zablesklo. Zelenka upustil zařízení a uskočil, Rodney ho následoval. Záblesk osvětlil celou místnost, doprovázelo ho vyjeknutí Evelin a Sheppardovo heknutí. Celé to mohlo trvat asi vteřinu. Poté světlo zhaslo a Evelin i John se ocitli na zemi.
"Jste v pořádku?" staral se Rodney. "Evelin?" přiklekl k Evelin a zadíval se jí do očí. "Jsi Evelin Messerová nebo John Sheppard?"

"Klid, jsem Evelin Messerová, spravili jste to, kluci…" vydechla Evelin a držela se za hlavu. "Dobrá práce." Vše nasvědčovalo tomu, že má správné tělo i správnou duši.

"Tu čertovskou věc hned zahoďte do moře!" zaječel John.

"Zaplaťpánbůh…" oddychl si Zelenka.

"Johne," ozvala se Evelin a pohlédla na Johna. "kdy jsi mě naposledy sprchoval?"

"Nemohla bys toho už nechat?" ohradil se John. Pak zakašlal. "Tys kouřila! A trávu! To je sranda devastovat cizí plíce, co?!" vyjel na ni. Evelin se zarděla. Raději sáhla po dopisu a rozbalila ho. Po chvíli se rozesmála. "To je dobrý, Wraithové mě zvou na mezigalaktickou přehlídku, protože jsem jim za Martu poslala dort! To je milý…"

"Mě zvou za to, že jsem byl schopen při misi s Martou dostatečně zdržovat expertku přes Wraithskou technologii." Zamručel Sheppard s obálkou v ruce. "Jako kdybych to dělal kvůli nim."

"Milý doktore Zelenko, zveme vás na naši mezigalaktickou přehlídku, protože obdivujeme vaše nervy, které vám umožnily neskrývat své vášně i když jste měl za zády tikající bombu." Odříkával Radek ze svého dopisu. Pak se zamračil. "Jak to můžou vědět?"

"Já byl pozván, protože jedna z Wraithských královen je do mě už dlouho zamilovaná… To je milé…" rozzářil se McKay. "Jen je škoda, že se mi zrovna dnes začal líbit úsměv naší uklízečky."

Všichni tři se na Kanaďana překvapeně podívali.

"Uklízečky?" pípla Evelin.

"Myslíš Veronicu Kelishovou?" ujišťoval se John.

"Asi bysis měl dojít za psycholožkou." Poradil mu Radek.