I.

WASHINGTON, ZEMĚ (GALAXIE SLUNEČNÍ SOUSTAVA - TO JEN TAK MIMOCHODEM) - ZAPARKOVALI JSME

Mrs. Claire Squirellová už se nemohla dočkat návratu své dcery. Seděla na pohovce a sledovala pořad Vyvolení, ale skoro ho nevnímala. Tolik se na Jeanette těšila, že jí bylo jedno, co se děje v televizi, hlavně, aby už měla dceru doma. Čekala, že její klíče zarachotí ve dveřích každým okamžikem a Jeanette i s tím mužem, kterého poznala na Atlantidě a o kterém jí říkala, se v nich objeví a konečně se zase uvidí. Tedy - ne, že by se během těch pěti měsíců neviděly, ale před dvěma týdny Jeanette zase volali na Atlantis, protože se domnívali, že se v jejich Antickém městě ukrývá další bomba. Nakonec se ukázalo, že to byl Apríl. Mladá nukleární expertka ale měla své důvody, proč se na Atlantidě zdržet.

Mrs. Squirellová nemohla tušit, že její dcera se nehodlá vrátit domů běžným způsobem dveřmi. Už dlouho kolem panelového činžáku, ve kterém s dcerou bydlely, poletovalo jakési vozítko, kterého si Claire nevšimla. Proto ani nevěděla, že se v něm schovává její dcera a pokouší se zaparkovat.

"Sakra! Přestala fungovat neviditelnost Jumperu!" zvolal zděšeně Zelenka a mačkal každý čudlík na ovládacím panelu vozítka, aby neviditelnost zase zapnul.

"Tak. A bezpečnostní prověření je teď asi tak na dvě věci." Odpověděla Jeanette a pokoušela se udržet ruce na ovládání, aby se divoce nezřítili dolů a nezničili tak nejen Puddle Jumpera, ale i nákupní středisko Willon's, které se pod nimi právě nacházelo.

"Já nechápu, proč ty vždycky musíš tu svou maminku nějak překvapovat! Copak jsme tam nemohli jít normálně? Už takhle mám hrůzu z toho, že mě chceš představovat své rodině!" nadával Radek a omylem utrhl z ovládacího panelu nějakou páčku. "Ty vole." Ulevil si česky, když mu došlo, že to, co měl v ruce, by mělo být někde jinde.

"Hej! Teď mi to vůbec nefunguje! Vrať to tam!" pískla Squirellová. Ale náraz už nebylo možné zastavit ani ovlivnit. Řítili se do jednoho z oken obrovského činžáku, které se následně roztříštilo, a Jumper v něm zůstal viset. Takže se jeho předek ocitl v obýváku Jeanettiny maminky a zadek trčel ven.

Claire zděšeně vylétla z křesla a jen přihlížela, jak z jakési vesmírné lodi někdo leze. Nejprve vylezla mladá dívka s dlouhými, špinavými blond vlasy, která si následně oprášila oblečení a podívala se na trosku Jumperu. Své vlastní matky stojící jen dva metry dál si vůbec nevšimla.

"Radku? Jsi tam někde?" zavolala a začala se prodírat zdeformovaným Jumperem. Za několik sekund z vozítka vylezl i nějaký muž. Narovnal si brýle a zavolal: "Ano, Jeanette, já jsem tady." Mladá Squirellová ho přestala hledat a vylezla z Jumperu. "Jsi v pořádku?" starala se.

"Jo," odpověděl a podepřel Jeanette, která trošku kulhala.

"Jeanette?" ozvala se žena stojící na okraji místnosti, když se vzpamatovala, a když jí došlo, že to děvče, které vylezlo z té příšerné věci, je její vlastní ratolest.

"Maminko!" zvolala Jeanette, rozzářila se jako malé děvčátko a skočila matce kolem krku. Ta ji k sobě přivinula. Bylo jí jedno, že dcera má vlasy plné drátů a prachu, hlavně, že byla v pořádku.

"Promiň za to rozbité okno, chtěla jsem tě překvapit!" zvolala, když se pustily.

"No, to se ti teda povedlo…" odpověděla Claire a vypadala, že by byla ráda, kdyby bylo rozbité jen okno. Ve skutečnosti měla na maděru celý obývák. I když ale měla rozmlácený byt, nevypadala naštvaně. Vypadala vlastně jako Jeanette ve starším provedení - dlouhé vlnité vlasy, jen místy protkané šedinami. V obličeji byly dost podobné, jen Jeanette možná měla větší nos, než maminka (asi po tatínkovi, pomyslel si Radek) a neměla v obličeji tolik vrásků, jako její matka. Claire se na Jeanette usmála a pak sklouzla pohledem k muži, který stál u vraku vesmírné lodi a sledoval rodinou idylku.

"Mami, pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o Radkovi?" řekla Jeanette, když si všimla, že matka si ho prohlíží rentgenovým pohledem.

"Rád Vás poznávám." Usmál se Zelenka, podal ženě ruku a ona jí potřásla. "Těší mě," řekla a pořádně si ho prohlédla. I když si nejspíš domyslela, že normálně na sobě nemívá vrstvu prachu, nebývá pomlácený od trosek vesmírných lodí a nosívá čisté oblečení (což se o jeho současném oblečení opravdu říct nedalo), přeci jen si řekla, že její dcera kdysi mívala lepší vkus.

Jeanette se na Claire tázavě podívala. Claire ten pohled znala. Znamenal: Co mu říkáš?

"No, myslím, Jeanette, že ten Peter Hocker, se kterým jsi chodila předtím, byl hezčí." Pošeptala dceři Claire. Protože dosud se mezi sebou bavily anglicky, uznala, že tuhle poznámku by bylo lepší říct v mateřštině, aby ji Radek neslyšel. Ten se ale zatvářil uraženě.

"Víš mami," sykla omluvně Jeanette. "říkala jsem ti přece, že Radek je Čech."

Claire se začervenala - přeci jen, o člověku s tímto jménem bylo hloupé myslet si, že je Američan. "Pardon." Pošeptala mu. Jeanette celá ta situace přišla nesmírně vtipná.

"To je v pořádku." Odpověděl Radek a zašklebil se. V duchu si řekl, že pokud si Squirellovou někdy vezme, nejspíš nebude mít se svou tchýní (jako většina zeťů) moc dobré vztahy. Ale co, alespoň z nich bude normální rodina.

"Squirellová!" ozvalo se z Jumperu. To byla nejspíš vysílačka. Jeanette k němu přišla a vytáhla z pilotní kabiny vysílačku. "Jo?" řekla do ní.

"Jak Vás proboha napadlo zviditelnit Jumper??" ozval se z ní hlas Samanthy Carterové.

"Sam? Jste to vy? Proč se mnou nemluví doktorka Messerová?" podivila se Squirellová. Zelenka se zatvářil zmateně.

"Byla dočasně zbavena funkce." Odpověděla Samantha.

"Proč?" vyzvídal Radek. Squirellová držela vysílačku a oni stáli blízko u sebe, takže ho Sam slyšela.

"To není důležité. Okamžitě se vraťte! Tři dny vašeho volna už jsou dávno pryč!" zaječela Samantha. "A okamžitě zneviditelněte Jumper! Kdo myslíte, že to bude potom vysvětlovat vládě?"

"No, víte, tři dny utekly, ale my teprve našli cestu do Washingtonu. Vlítli jsme do okna-" zarazila se, když k ní Radek začal vysílat gesta, podle kterých usoudila, že si přeje, aby Samantě neprozrazovala, co se děje. "Přistáli jsme před chvílí." Opravila se.

"Musíte se vrátit. Co nejdříve." Řekla Samantha.

"Víte, to bude problém…" řekla Jeanette a doufala, že Samantě dojde, co jí chce říct.

"Vy už jste ten Jumper zase rozbili?" dovtípila se Sam.

"No, totiž…. V podstatě…" zakoktala se Jeanette.

"Díky bohu, že jich máme ještě dvanáct. Dobře, posílám pro vás vrtulník. Pak z SG-C přicestujete na Atlantidu." Řekla Samantha.

"Jistě, Sam." Odpověděla Jeanette sklesle a vypla vysílačku.

"No, asi se s tebou budeme muset rozloučit, mami, vrtulník tu bude tak do půl hodiny." Řekla Jeanette.

"Ráda jsem tě viděla. A Vás jsem ráda poznala." Odpověděla Claire a z Radkova úsměvu poznala, že je mu sice líto, že na své rodné planetě strávil tak málo času, ale zároveň si oddychne, až bude pryč z této trapné situace.

O dvacet minut později oba seděli sklesle ve vrtulníku. Raději za nimi neposlali Samanthu, aby na ně nezačala křičet hned, jak je uvidí.

"Tohle se nám moc nepovedlo." Řekl Radek.

"Ne, to ne. Asi by fakt bylo lepší jít tam dveřmi." Usoudila Jeanette. "Myslíš, že mámě odtáhnou z okna ten Jumper rychle?"

"Jo, je to přeci Letectvo USA." Ujistil ji Zelenka. "Kdo je Peter Hocker?" zeptal se po chvíli.

"Ale… Toho neznáš. Zapomeň na to." Odpálkovala ho Squirellová a přála si být co nejdřív pryč z vrtulníku, protože se jí už dělalo mírně špatně.

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka je konečně hotová!

Další dodatek je na světě!!

Objeví se zde i asgard??

I.