IX.

ATLANTIDA, ORDINACE DOKTORKY KRIZOVÉ - DALŠÍ!

Radkova slova "Asi bysis měl dojít za psycholožkou.", která namířil k Rodneymu potom, co mu uniklo, že se mu líbí uklízečka, bohužel Evelin a John (tentokrát už každý ve správném těle) vzali vážně, takže chudáka McKaye do ordinace doopravdy dovedli (i když se snažil vzpírat). Ke vší smůle se to psycholožce zdálo jako dobrý nápad, proto se rozhodla, že si prověří mentální zdraví všech. Takže Evelin a John se krčili v sedačkách čekárny u psychiatrické ordinace a snažili se nevšímat si vražedných, ponižujících a urážlivých pohledů, které po nich ostatní házeli.

Jeanette Squirellová seděla mezi Samanthou a Jane, ruce zkřížené na prsou, nohu přes nohu a potichu soptila.

Jane padala hlava únavou na rameno, protože ji právě vytáhli z postele.

Radek Zelenka se opíral o zeď vedle dveří ordinace a v duchu sám sobě nadával, že si ta slova vůbec dovolil vypustit z úst.

James Thruman nevinně seděl vedle Jane a tiše vyčkával, co se bude dít. A právě teď mohl být dokonce rád, protože v téhle chvíli byl u všech přítomných oblíbenější než John s Evelin, kvůli kterým tahle situace vznikla.

Veronica Kelishová si prohlížela uklidňující obrázky na stěnách čekárny. Už hodinu neměla v ruce koště a začínala mít absťák.

Dveře ordinace se otevřely a Rodney vyšel ven.

"Tak co?" vyzvídal Zelenka.

McKay pokrčil rameny. "Když jsem jí řekl, že mám v břiše motýlky a mám tendenci se smát i smutným věcem, mám zrychlený tep a nejednou mi začalo chutnat i jídlo podávané v letadlech, řekla, že tohle nebude psychický problém a poslala mě za Carsonem. On je prý na tyhle věci větší odborník." Odpověděl Rodney jako by nic a usmál se na Veronicu. Ta, když si všimla, že se Rodney zubí jejím směrem, otočila se, ale vzadu za ní nikdo nestál. Pomalu jí došlo, že se asi usmíval na ni a zamávala mu.

"Zélenka!" ozvalo se z ordinace. To byla nepochybně Jana Krizová. Radek zbledl, ale přesto odhodlaně vstoupil do místnosti. Rozklepanou rukou za sebou ještě zavřel dveře. A Jeanette Squirellové ho bylo poprvé za ty dva dny, co s ním nemluvila, líto.

"Bolelo to?" pípla Evelin směrem k Rodneymu.

"Ani ne," odpověděl Rodney "ale tebe nejspíš bude. Doktorka něco říkala o té tvé včerejší návštěvě. Však víš," napověděl jí, když se na něj nechápavě zamračila. "jak ses vydávala za Johna." Pošeptal jí pobaveně. Evelin zbledla. "Já?"

Sheppard přemýšlel, jestli nemá prostě zdrhnout a jít se utopit.

"No, tak já asi půjdu za Carsonem." Oznámil pak Rodney a vyšel z čekárny. Cestou se ještě usmál na uklízečku.

"Nedivím se, že je mu do smíchu, když už to má za sebou." Ucedila Jeanette.

Dveře ordinace se otevřely podruhé a Radek Zelenka vešel do čekárny.

"No?" pobídl ho John.

"Já toho McKaye zabiju!" rozčílil se Zelenka. "Nakecal jí, že jsem s ním nechtěl včera spolupracovat u toho zařízení a ona řekla, že prý je to proto, že mám absťák!"

"Absťák? Z čeho?" podivil se John.

"Ani se neptej." Ucedil Radek a švihnul pohledem po Squirellové (respektive po jejích prsou).

"Nézapomeňte, Radku," ozvala se psycholožka z ordinace. "Chlavně se nerozčilovat!" upozornila ho.

Zelenka si povzdechl a vyšel z čekárny. Všichni měli neblahé tušení, že si to namířil do ordinace doktora Becketta, aby se nebohému Rodneymu doopravdy pomstil.

"Deafová!" křikla doktorka. Všechny napadlo, že by neměli problém slyšet ji, i kdyby měla dveře od ordinace zavřené.

"Ale ne…" vzdychla Jane, neochotně se zvedla a zamířila ke dveřím.

Netrvalo to ani pět minut a Jane byla venku. Zhluboka si oddychla.

"Tak co? Jsi mentálně mimo?" zavtipkovala Jeanette.

"Jo. Prý mám doživotní trauma z toho, že jsem vyrůstala bez matky." Odsekla Deafová a zvedla oči v sloup. "Přeju vám všem, kdo jste tam ještě nebyl, pevný nervy."

"Squirellová!"

"Ježiš, mně je blbě…" postěžovala si Jeanette a nakráčela do ordinace. Byla venku do minuty. Vyděšeně vyběhla z ordinace a přikryla si ústa rukou.

"Jsi v pořádku?" starala se Evelin a přiběhla ke Squirellové, aby ji podepřela. Úplně zapomněla na to, že by jí měla vykat.

"Prý přemýšlím jako zločinec!" vypískla Jeanette.

"Ty?" vyprskl Thruman smíchy.

"Ale Jeanette, jistě to bude jen tím, že tvá máma je detektiv v oboru vražd. Vyrostla jsi tím, no." Uklidňovala ji Evelin.

"Já tu doktorku snad zabiju…" sykla Squirellová. Znělo to děsivě. Všichni doufali, že to nemyslí vážně.

"Carterová!"

Samantha vypadala vyrovnaně. V klidu se zvedla a šla do ordinace, jako by to snad byla její denní rutina.

Ona, plukovník Sheppard a překvapivě i doktorka Messerová dopadli dobře. Podle doktorky Krizové je jejich mentalita zatím v normálu. Horší to bylo s Jamesem. Ten chudák prožil tak otřesný zážitek, až zapomněl na to, že má "ženskou ve vedení" a jeho mentalita na tom od té doby byla ještě hůř, než dosud. Veronica Kelishová dopadla nejlíp, což všechny trochu popudilo. Raději se ale snažili přestat myslet na terapie Jany Krizové a pokusili se svou mysl uklidnit myšlenkami na nadcházející mezigalaktickou přehlídku Wraith's Fashion, která se měla uskutečnit večer.

ATLANTIDA, ORDINACE DR. CARSONA BECKETTA - TO BUDE LÁSKA…

Doktor Beckett právě zapisoval hodnoty do tabulky jakéhosi pacienta, kterému už dva dny v kuse tekla krev z nosu a nechtěla přestat. Ten chudák už byl celý bledý a hubený, ale nebojte, Carson to měl všechno pod kontrolou.

Rodney k němu přišel a poklepal mu na rameno. Lékař se otočil.

"Á, můj nejoblíbenější pacient! Zapíchl sis do palce třísku?" usmál se.

"Proč bych si měl do palce píchat třísku?" nechápal McKay.

"Protože s tím tu byl ráno Thruman. Vy dva byste si v tomhle mohli podat ruce." Odpověděl Carson. "Tak copak?"

Rodney Beckettovi podal jakýsi papírek. "To je od doktorky Krizové."

Carson si vzal papírek. "Od naší psycholožky? Tak se na to podívejme…" konstatoval lékař, rozbalil lékařské podezření od Jany a dal se do čtení. "Ajajajajaj…" usoudil, když dočetl.

"Co je? Umřu??" zděsil se Rodney.

"Posaď se tady na tu postel, změřím ti tep…" poradil mu Beckett a odněkud vytáhl jakýsi přístroj, o němž si Rodney mohl jen domyslet, k čemu slouží.

"Dej sem ruku." Řekl Beckett. McKay ho poslechl a lékař přístroj zapnul. Pak si dal do uší něco, co svým vzhledem silně připomínalo sluchátka.

"Zvláštní…" řekl po chvíli. "Tvoje srdce buší, jako by hrálo nějakou melodii…" usoudil a vypnul přístroj. "Řekni, Rodney, nechutná ti v poslední době i jídlo z letadel?"

McKay zapřemýšlel. "To, co nám strkají do jumperů? Myslíš to jídlo, kterého jsem se ještě před nedávnem bál dotknout?"

Carson přikývl. "Přesně to myslím."

"Jo, chutná, proč?"

Beckett si povzdechl. "To jsem si myslel."

"Co sis myslel?"

"Červenáš se, směješ se situacím, které vůbec nejsou směšné, máš motýlky v břiše, tvoje srdce svým tepáním hraje romantickou melodii… To bude láska." Odpověděl Carson, vzal do ruky McKayovy tabulky s hodnotami a něco do nich zapsal. "Tak která je ta šťastná? Evelin s těmi pěknými prsy? Jeanette s dlouhými vlasy po pás nebo snad ostrá a rázná Jane Deafová? Samantha Carterová...?"

"Veronica Kelishová…" vyslovil Rodney sladce její jméno a celý se rozzářil. Beckett se zarazil. Nechal tabulky tabulkami a sáhl Rodneymu na čelo.

"Teplotu nemáš, takže mozek se ti nevaří." Seznal. "Vážně jsi říkal: Veronica Kelishová? Myslíš Werri? Naši uklízečku?"

"Jo. Co je na tom zvláštního?"

"S mezigalaktickou přehlídkou se rozluč, Rodney, z tohohle tě budeme muset vyléčit. Tohle je nebezpečná láska." Oznámil mu Beckett.

"Alespoň budu moci být s ní…" zasnil se Rodney.

Carson si povzdechl. A to mu slibovali na týden volno.

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka je konečně hotová!

Další dodatek je na světě!!

Objeví se zde i asgard??

IX.