VII.

ATLANTIDA, OBYTNÁ ČÁST - CIZÍ TĚLO SE MŮŽE HODIT

Než doktorka Krizova propustila Evelin ze své péče, uběhly bezmála tři hodiny. Nejdřív se Evelin pokoušela psycholožce nějak šetrně vysvětlit, že ten člověk, kterého do její ordinace přivedli, není Dr. Messerová, nýbrž Pplk. Sheppard. Lékařka tak začala Evelin považovat za opravdového blázna, proto Messerová seznala, že bude lepší řídit se pokyny doktorky Krizové a slíbit, že příští večer se jí přijde zase ukázat. Doufala, že do té doby Rodney podivné antické zařízení opraví.

Doteď brala Evelin výměnu svého těla za Johnovo jako tragédii. Jenže v osobě, jenž právě vyšla z psychologické ordinace a jež se na první pohled jevila jako Evelin Messerová, byla schovaná mysl Johna Shepparda. Do doby, než McKay spraví zařízení, ještě zbýval nějaký ten čas. A on se rozhodl patřičně využít situaci. Narovnal se, vypnul prsa (chtěl opravdu věrně napodobit chování doktorky Messerové) a vydal se k ubikaci kapitánky Deafové.

Jane právě vycházela ze sprchy, když dveře cinkly.

"Kdo musí zrovna teď otravovat?" postěžovala si. "Hned jsem tam!" zavolala ke dveřím a rychle na sebe hodila nějaké oblečení, než je otevřela.

"Evelin?"

"Ahoj, Jane. Neruším?" usmála se Evelin.

"Ne, nerušíš, jen pojď dál." Vyzvala ji Jane a odstoupila od dveří. Evelin vstoupila a zavřela za sebou.

"Promiň, právě jsem vylezla ze sprchy." Omlouvala se Deafová. Chňapla po ručníku a začala si vysušovat vlasy. Evelin (s myslí Johna) zalitovala, že nepřišla o něco dřív - situace se sprchou, která se udála tenkrát před pěti, měsíci se mohla opakovat (jen by se to možná mohlo obejít bez těch Luneticů a jejich hitu Máma).

"Pořád nemluvíš s Johnem?" otázala se Evelin a posadila se na jedno z křesel u malého pracovního stolku.

"Jak víš, že s ním nemluvím?" zamračila se Jane.

A sakra, napadlo Johna, ona to vlastně Evelin neví. "Odpoledne, když jsme spolu mluvili, tak mi to říkal." Pokoušel se to zamluvit (samozřejmě s pomocí Evelininých úst). Johnovi přišlo nesmírně hloupé představovat si, jak sám sobě opakuje, že s ním Jane nemluví. Jenže tahle věta teď vyzněla alespoň trochu logicky.

"Aha. No, všimla jsem si, že John se nějak začal kamarádit s jinýma ženskýma." Usoudila Deafová, odhodila ručník a sáhla po hřebenu, aby si vysušené vlasy mohla rozčesat. "Raději si povídá s tebou, než se mnou. A nedávno jsem v jeho pokoji viděla uklízečku." Pokračovala. "To už jsem na tom hodně špatně, když má radši mentálně postiženou ženskou, než mě!"

Johnově duši bylo nesmírně líto, co si o něm Jane myslí. Zároveň ho ale velice těšilo, že žárlí. Problém byl v tom, že kdyby se jí s tím svěřil, vypadal by jako blázen. Donutil tedy Evelinin obličej tvářit se lhostejně.

"Uklízečka u něj byla nejspíš proto, že si neumí uklidit." Konstatovala Evelin. "John opravdu nevypadá na to, že by si s ní chtěl něco začít."

"Hm, zato ona nejspíš jo. Moc dobře jsem ji viděla dneska u večeře! Jsem zvědavá, jestli si vůbec pamatuje, co jedla, jak na něj civěla!" rozhorlila se Jane. Odložila hřeben a otočila se k Evelin. "Proč se tak hrbíš?"

"Ale, to nic, jen jsem trochu unavená…" řekla Evelin a rychle se narovnala. Sheppard prostě nechápal, jak s těmi věcmi může Messerová žít.

"Někdy mě John štve. Poslední dobou mi připadá, že mě má jen na sex." Povzdechla si Deafová. Zřejmě nehodlala zkřivená záda dál rozebírat. John vykulil Evelininy oči - to jsou ženské opravdu schopné mluvit spolu tak otevřeně? Doopravdy řekla sex? Jen na sex?

"Ale Jane, nebuď přeci paranoidní! To, že po tobě jednou chtěl striptýz, přeci neznamená, že tě ve svých představách vidí neustále nahou…"

Jane se na Evelin podezíravě podívala. "Hele, co všechno ti řekl?"

Evelin se nervózně kousla do rtu. Díky bohu jí z této situace pomohl McKay, který se ozval z její vysílačky.

"Johne, potřebujeme tě tu! Zelenka něco zjistil. Už to asi máme!" zvolal. Evelin napadlo, že díky oslovení "Johne" to víc pokazit nemohl.

"Jasně, Rodney. Jsem teď u Jane Deafové na pokoji a jmenuji se Evelin Messerová, vzpomínáš?" odpověděla Evelin. Poslední dvě věty zdůraznila - doufala, že to McKay pochopí. Johnova mysl měla co dělat, aby přišla na to, jak z téhle situace ven.

"Aha, promiň, Evelin," ozval se znovu Rodney. Jeho hlas zněl omluvně. "asi jste si omylem vyměnili vysílačky, chtěl jsem to říct Johnovi. Ale… Klidně přijď taky, jestli chceš." V pozadí bylo slyšet, že se někdo jen těžko drží, aby nevybuchl smíchy.

Evelin si zhluboka oddychla. Naštěstí to vědec pochopil a z téhle situace se prostě vykecal - ostatně, tak to míval ve zvyku.

"Jasně, přijdu rád - teda chci říct ráda." Usmála se Evelin, rozloučila se s Jane a vyšla z pokoje.

Deafová ještě chvíli seděla na posteli a civěla do zdi. Vážně ji oslovil "Johne"?

"Výměna vysílaček? To je teda divný…" ucedila si potichu pro sebe. Zkusila si domyslet, co by ti dva museli spolu dělat, aby se jim prohodily vysílačky. Něco tady nehrálo. Rozhodla se po tom ale nepátrat. Raději zalezla pod deku, aby se vyspala.

ATLANTIDA, KANCELÁŘ SAMANTHY CARTEROVÉ - THRUMAN ZŮSTANE DOMA!

Samantha právě dočetla hlášení podplukovníka Shepparda. Docela se u něj pobavila, šlo právě o tu misi, při níž John krmil masožravé kytky svršky kapitánky Deafové.

Na dveře kanceláře někdo zaklepal.

"Dále." Vyzvala příchozího Sam. Zapřísáhla se, že pokud to bude James Thruman, pošle ho tam, kam ještě nikdy nikoho neposlala. Naštěstí to nebylo nutné. Do místnosti vstoupila Veronica Kelishová.

"Přišla pošta!" zvolala vesele uklízečka a hodila Samantě na stůl balíček dopisů.

"Děkuji." Kývla na ni Samantha a podívala se na vrchní dopis. Byl adresovaný jí.

Veronica se otočila a prachovkou, kterou měla v ruce (nosila ji s sebou skoro vždy a všude) začala otírat všechen nábytek v kanceláři (aniž by ji k tomu někdo třeba vyzval).

Samantha se prohrábla dopisy. Bylo jich celkem osm - krom jejího dopisu tu byly zásilky ještě pro Shepparda, McKaye, Thrumana, Zelenku, Deafovou, Squirellovou a Messerovou.

Carterová rozbalila svůj dopis.

Milá Samantho,

Protože jste tak neuvěřitelně chytrá a charismatická (odhalení našeho tajného helia byla totiž hlavně vaše práce), bylo by nám ctí, kdybyste se zúčastnila jako divák naší mezigalaktické přehlídky oblečení zvané Wraith's Fashion, která se uskuteční na jedné z našich mateřských lodí.

Určitě přijeďte v jednom z vašich Spadlých Jumperů, bude legrace!

Přejeme pěkný zbytek dne!

Wraithové

Carterová si dopis přečetla ještě jednou. Napadlo ji, jestli se nejedná o nějaký podfuk ze strany Wraithů, ale tenhle dopis byl opravdu milý. Podívala se na ostatní dopisy. Všechny vypadaly úplně stejně. Dovtípila se, že to budou pozvánky pro ostatní.

Zabloudila pohledem k Veronice. Ta otírala nábytek a nic jiného pro ni neexistovalo (snad jen neznámá melodie, kterou si pobrukovala).

Samantha z balíčku dopisů vytáhla ten pro Thrumana a zasunula ho pod Sheppardovo hlášení.

"Tyhle jsou pro ostatní, Veronico. Můžete jim to prosím doručit?" řekla, potom Sam a podávala uklízečce balíček zásilek. Veronica se zazubila a vzala od Samanthy dopisy. "A můžu začít panem Sheppardem?" žadonila.

"Začněte, kým jen chcete." Usmála se na ni Sam. Veronica se vesele otočila a vyběhla z kanceláře (prachovku zapomněla na skříni).

Když se za uklízečkou zavřely dveře, Samantha opět vytáhla Jamesovu pozvánku, roztrhala ji na čtyři kousky a ty následně putovaly do odpadkového koše.

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka je konečně hotová!

Další dodatek je na světě!!

Objeví se zde i asgard??

VII.