VI.

Do jídelny došly za deset minut. Jeanette si vzala tác a stoupla si k pultu s jídlem. "Ne, vy ne! Vy už máte vybráno na týden dopředu!" zvolala zděšeně kuchařka, spatříc Squirellovou, jak si nabírá haldy jídla.

"Cože? Ale já mám hlad!" ohradila se nukleární expertka. "Copak mě necháte umřít hlady?"

Podsaditá paní s bílou čepičkou na hlavě se zamračila. "Slečno, vezměte si jen ovoce, které zbylo od oběda. Buďte tak hodná. Kvůli vám totiž nezbyl oběd na třetinu města."

Jeanette nakvašeně zasyčela, nabrala si ovoce a odkráčela ke stolu. Jane se musela zasmát. Nabrala si jídlo a přidala se ke Squirellové. "Dobrou chuť." Popřála jí. Jeanette se jen zašklebila a pokoušela se oloupat pomeranč.

Do jídelny vstoupil Dr. Thruman. Někomu zamával, přišel k pultu s jídlem, nabral si a s namyšleností páva došel ke stolu, který obývali Sheppard, Zelenka a McKay. Zelenka jen těžko mohl tušit, že naproti němu nesedí John, nýbrž Evelin v jeho těle. Tenhle stůl se samozřejmě nacházel na opačném konci jídelny, než ten, u kterého seděly Squirellová s Deafovou.

"Můžu se k vám přidat?" zeptal se James, a aniž by čekal na odpověď, chystal se sednout. McKay se ale posunul na lavičce na místo, kam se Thruman chtěl posadit. Ten se na něj nechápavě podíval. "Sorry, Jamesi, ale protekční mají stůl vedle." Oznámil Rodney a mrknul směrem ke stolu, kde právě večeřela Veronica Kelishová. Zasněně se dívala ke stolu, kde seděli vědci s Johnem, nemohla se z toho trefit vidličkou do úst a visela na Sheppardovi pohledem.

"Ha ha. Fakt moc vtipný." Ohradil se Thruman. Pokusil se posadit vedle Zelenky, ale tentokrát to byl on, kdo se posunul na lavičce, aby zabral místo navíc. "Tyhle lavičky jsou jen pro obyčejné lidi. My nemáme holky ve vedení, víš?" Pronesl. Div, že se nerozesmál. Thruman se uraženě otočil a zamířil ke stolu, kde seděly Deafová a Squirellová. Raději takovou společnost, než poslouchat svou bláznivou sestřenici, pomyslel si. Když odcházel, všichni u McKayova stolu vybuchli smíchy.

"Bacha, medůzák na obzoru." Upozornila Squirellová Jane jen tak mimochodem a doloupala svůj pomeranč. "Co myslíš, srazíme mu ten jeho "carterovskej" hřebínek?" mrkla na kapitánku.

"Jo, konečně by už mu mělo dojít, jak je každýmu fuk, že má ženskou nahoře. Sleduj." Zakřenila se Jane.

"Nazdar. Můžu k vám? Ti chlapi jsou fakt nemožní."

"Promiň, Jamesi, ale nemůžeš." Odpověděla Jane a krásně se na Jamese usmála.

"Proč?" zamračil se Thruman.

"Proč? Jeanette, slyšíš ho? On se ještě ptá proč?" otočila se Jane k Jeanette. Ta se pohodlně opřela, povzdechla si a pronesla. "Neskutečný…"

"Co je vám?" nechápal James.

"Co nám je? Jane, slyšíš? On si myslí, že asi nejsme normální…" otočila se teď pro změnu zase Squirellová k Deafové.

"Ptá se jako úplnej hlupák…" mlaskla kapitánka a nevěřícně zakroutila hlavou.

"Chováte se jako slepice." Upozornil je James.

"Jako slepice? Slyšíš, Jeanette? Chápeš, proč si k nám chce sednout, když se chováme jako slepice?"

"To mi doopravdy nejde na rozum… Proč by si James Thruman sedal ke slepicím…" odsekla povýšeně Squirellová.

Thruman se znechuceně otočil. Než ale stačil udělat krok, Jane mu nastavila nohu a on o ni samozřejmě zakopl. Tác mu vylétl z ruky a dopadl na zem. James ho se skučením následoval. A celá polévka se mu ocitla na bílém laboratorním plášti. Jídelna padala smíchy. Thruman se naštvaně zvedl a otočil se k Jane. "Co jsem vám udělal?"

"Promiň, Jamesi, nehodlám se bavit s někým, kdo se koupe v houbové polévce." Odsekla Jane, čímž donutila celou jídelnu k dalšímu výbuchu smíchu. Thruman se nakvašeně otočil k východu a vyběhl z místnosti. Chuť na jídlo ho přešla.

"Kampak asi běžel?" pronesl McKay.