XIV.

"Ale jistě, zlato, musíš vyjít z místnosti a doleva. Páni jsou napravo, dámy nalevo." Zamrkal na něj Bobby. "Jestli chceš, můžu jít klidně s tebou…"

"Ne!" zděsil se Sheppard. Bobby zesmutněl. "Tedy, není to nutné, já to najdu, děkuji." Dodal pak a zvedl se, aby vyšel z místnosti. Přitom nenápadně mrkl na Jane a ta přikývla na znamení, že pochopila. No co, pomyslela si, pro záchranu Atlantidy s ním klidně i promluvím. Odpočítala dvě minuty a otočila se k Bobbymu.

"Bobby? Můžete mi říct, kde jsou tady záchody? Musím se přelíčit."

"Musíte vyjít z místnosti a jít vlevo. Dámy jsou na levé straně." Odpověděl Bobby chladně, aniž by se na Jane podíval. "Stejně ti žádná kosmetika nepomůže." Zamumlal si pod vousy. Jane ale fungovaly uši moc dobře. "Pardon?" tázavě se na něj podívala.

"Ale nic, jen jsem si říkal, že Luc je dnes vážně k sežrání, nevšímejte si toho, má milá…" odpověděl urychleně Wraith.

Jane se zvedla, ale při chůzi si Wraitha ještě chvíli podezíravě měřila.

Za další dvě minuty se zvedla Samantha. Evelin jí ale pokynula, ať se posadí. "Ne! Když půjdeme popořadě, tak to bude moc nápadné!" odůvodnila své počínání a drkla do Jeanette. "Au! Co je?" ohradila se Squirellová. Messerová pokynula ke dveřím. Jeanette přikývla a potichu přišla k Bobbymu. "Ehm… Bobby? To je vaše jméno, že?"

"Ano." Odpověděl unaveně Bobby. Zřejmě ho už štvalo, že ho pořád někdo ruší. "Co si přejete, děvče?"

"Nebude vadit, když si odskočím zase do jídelny? Dostala jsem příšerný hlad…" zažadonila Squirellová. A vypadala opravdu věrohodně.

"Ale jistě, drahá. Hlavně to snězte v jídelně, ať nám s tím tady pak nezaváníte." Bylo až zvláštní, že Bobby všem ženám vykal a Johnovi s Radkem byl odhodlán tykat.

"Nebojte se." Uklidnila ho Squirellová a vyběhla z místnosti, aby se přidala k Johnovi s Jane.

Uběhly další dvě minuty a tentokrát si stoupla Samantha. "Bobby?"

"Co zase?" vyštěkl Wraith. Samantha vyděšeně uskočila.

"No… Já jen, že si musím nutně napsat SMSku a nechytám tady žádný signál… Nevadí, když na chvíli odejdu, že ne?"

"Ale jistě, že ne. Hlavně mě už nerušte." Odsekl Wraith. "A pořiďte si T-Wraithole. Ten chytíte všude."

"Pokud u něj není hovor dražší než půl dolaru, tak mile ráda." Pousmála se Sam a vyšla z místnosti.

Za další dvě minuty se zvedla Evelin. "Ne!" zadržel ji Radek. "Prosím tě, Eve, já jsem chlap. Nenechávej mě tu s ním samotného!" řekl, podíval se směrem k Bobbymu a vypadal dost zoufale. Evelin se chápavě pousmála a zase si sedla. "Tak jdi." Zelenka došel k Wraithovi. "Jmenujete se Bobby, že?" řekl mu. Kupodivu tentokrát Wraith nevypadal ani trochu naštvaně. "Ale jistě, je fajn, že si to pamatuješ, brouku! Co pro tebe můžu udělat?"

Zelenkovi se chtělo utéct, ale rozhodl se, že to vydrží a pro jistotu nebude říkat nic, co by si Bobby mohl vyložit nějak nadějně. Věděl, čím mu zaručeně zkazí náladu. "Ztratila se mi přítelkyně. Ta dlouhovlasá, jmenuje se Jeanette. Nevíte, kam šla?"

"Jo ta?" ochladl Bobby. "Jasně, šla se najíst. Mám pocit, že ta slečna má bezedný žaludek."

"Díky." Odpověděl Radek, oddychl si, že už nemusí s Wraithem dál mluvit a riskovat svou počestnost. Otočil se ke dveřím a vyšel z místnosti. Další dvě minuty uběhly. Evelin přemýšlela, na co se vymluví. Pak vytáhla mobil a šla za Bobbym.

"Promiňte?" otázala se.

"Hm?" zamručel Wraith a ze vzteku zkřížil ruce na prsou. Evelin se modlila, aby ji nevysál a měl natolik pevnou vůli, aby vydržel dodržovat svou "lidskou dietu".

"Volá mi manžel," pošeptala mu Evelin a ukázala na svou Nokii. "musím na chvíli odejít. Nevadí to?"

"Hm." Odsekl Wraith. Ze vzteku, že ho pořád někdo ruší se ani neobtěžoval vyzvídat, kdo je Evelinin manžel. Evelin si oddychla a vyšla z místnosti.

"Ti človíčkové vážně neposedí chvíli na místě." Postěžoval si Bobby a dál se věnoval představení.

"Jsme všichni?" zeptal se Sheppard, když se za Evelin zavřely dveře od místnosti s pódiem.

"Já jsem si myslela, že v tom bude nějakej podraz. Protože by se tak hrozně neobtěžovali, kdyby to bylo jen tak." Usoudila Messerová.

"Co uděláme?" pronesla Deafová.

"No, za těch dvanáct minut, než jsme se všichni sešli, jsem stačil něco vymyslet." Řekl Sheppard.

"Tak to se divím, že ti stačilo tak málo času." Protáhla Jane ironicky. John po ní hodil zlostný pohled.

"No tak, ven s tím, plukovníku." Popohnala ho Squirellová, když se jeho ústa otvírala, aby Jane nějak ostře setřela.

"Všichni se teď vydáme do hangáru k Jumperům. V nich jsou zbraně, vezmeme si je."

"Nešlo by to nějak bez prolévání krve?" zaškemral Zelenka. "Já ty pistole nemám rád."

"Je to voják, Radku, asi se s tím budeš muset smířit." Pronesla Jane. Sheppard obrátil oči v sloup.

"A co pak?" vyptávala se Samantha.

"Pak se rozdělíme na dvě skupiny - první, ta chytřejší," mrkl John směrem k Zelenkovi, Squirellové a Samantě. "půjde k ovládacímu pultu lodi a otočí ji směr Atlantida. Ta druhá, šikovnější skupina," prohlédl si Jane a Evelin. "bude krýt tu první, aby se jim nic nestalo. Však víte - kdybychom cestou potkali nějaké Wraithy." Skončil Sheppard.

"No, to zní celkem logicky a slibně." Uznala Squirellová. Ostatní se tvářili, že s ní souhlasí.

"Počkejte, tam mezi nimi je Jack." Pípla Evelin.

"Už jsem mu psal SMSku a informoval ho o situaci. Taky jsem mu poradil, ať nějak nenápadně sdělí asgardům, aby vmžiku opustili loď." Uklidnil ji plukovník. "Doufejme jen, že má zapnutý mobil."

Evelin si oddychla.

"Ovšem, je tu jeden problém." Dodal ještě John vrátíc se k původnímu plánu. Všichni se na něj tázavě podívali. "Jak překvapivé." Sykla Jane.

"A co je to za problém?" vyzvídala Sam.

"Nevíme, kde je hangár." Odpověděl Sheppard.

"Fajn. Nemá někdo mapu?" prohlásila Jeanette.

"Mapu nepotřebujeme. Pojďte." Řekla Deafová. A všechny najednou napadlo, že není nic cennějšího, než mít na Wraithské lodi expertku přes Wraithskou technologii, která ví, kam všechny ty organické uličky vedou.

 

"Beckette, ozvi se, hned!" sykl Rodney do vysílačky. "Carsone!" zkoušel to dál. Jenže nic se neozývalo. Veronica vedle něj zaujatě stála a prohlížela si věc, kterou McKay držel v ruce.

"Do toho se fakt mluví?" vyzvídala.

"Ano, používáme to na komunikaci mezi sebou. Funguje to po celém městě." Odpověděl Rodney.

"Aha a jak to pracuje?" ptala se Kelishová.

"Jako telefon." Řekl trpělivě Rodney.

"A jak pracuje telefon?"

"Nechtěla bys už toho nechat, sestřenko?" utrhl se na uklízečku Thruman. "Doktor se neozývá. Asi ho dostali. Nebo ztratil rádio."

"Ale Jamesi, doktora přeci nemůžou dostat! Vždyť ho potřebujeme!" ohradil se Rodney.

"A proč myslíš, že ho chytili jako prvního?" obrátil Thruman oči v sloup. "Pojďte," zavelel a podíval se na detektor známek života. "jdeme pro doktorku Krizovou, dokud je čas."

Obrnění trpělivostí, opatrností (a Veronica svým walkmanem), se vydali k ordinaci nové psycholožky. Došli tam za deset minut. Z ordinace se ozývaly rány.

"Co se to tam děje?" zděsil se James.

"Půjdu se podívat." Nabídl se Rodney a vydal se do ordinace. James s Veronicou zůstali stát na místě a čekali.

"Có je to za prógrám? Na tohlé já kúkat nebúdu! Ne a ne! Kde jsou Vyvóleni?" rozčilovala se Jana a mlátila do televize. Přesně to také zahlédl Rodney, když vešel do ordinace. Jana ho zbystřila a obořila se na něj. "Co to jé? Nějaká NOVA USA a DC1! Copak nemáte PRIMA RUSSIA?" obořila se na chudáka Rodneyho, jako by snad za to mohl.

"Doktorko Krizová! Musíte s námi! Wraithové jsou na Atlantidě!" křikl Rodney, snažíc se nevnímat, jak mu nadává.

"Wraithóve? A co tu délaji?" zamračila se psycholožka.

"To je jedno, pojďte se mnou, musíme pryč, než nás najdou!" pokračoval Rodney.

"Ale teď dávají Vyvolény!" ohradila se Jana.

"Doktorko, prosím vás…"

"No dóbre. Už jdu." Uznala Jana a vypnula televizi. Rodney si oddychl.

"Co jste tam takovou dobu dělali?!" rozčiloval se Thruman, když vyšli z ordinace.

"Ceeestuuu znáááááám a neměnííím směěěěr…." Ozvala se Veronica. Sluchátka na uších nesvéprávného člověka zkrátka dělaly svoje, ať už jste mu řekli nebo neřekli desetkrát či dvacetkrát, že má být za každou cenu zticha.

"Kelishová!" zděsil se Rodney a přiskočil k ní, aby jí zacpal pusu. Veronica se ale právě sehnula, jelikož uviděla na zemi smítko, takže ji minul. Thruman zaslechl nedaleko kroky Wraithských vojáků. Tohle nedopadne dobře, napovídal mu jeden z hlásků uvnitř jeho hlavy.

"No tááák mi zatancůůůj, ať náááladu máááám…." Pokračovala Veronica. Wraithi se nebezpečně blížili.

"Mlč, proboha!" zařval Thruman. Už přestal doufat, že je Wraithi nechytí.

"Necháme jí tády a útečeme!" napadlo Janu.

"Ani nevíte, jak rád bych to udělal." Přitakal James. "Ale tetička by mi to pak do smrti vyčítala."

"Nemůžeme ji tady nechat, když už jsme riskovali životy, abychom ji zachránili." Oponoval McKay.

"Á teď hoooolka musíím jít až tám na seeeever…. Dokud dááávááám tak beeer…." Veronice Kelishové zřejmě nedocházela vážnost situace. To je výhoda těch mentálně postižených - nic nedokážou brát dostatečně vážně. Wraithi byli jen o uličku dál.

"Mně je to jedno, já prostě zdrhám." Řekl James.

"Užžž nevrááátim se zpááátky, ubejvááá mi sil…."

"Kéž by." Konstatoval potichu Rodney reakcí na uklízeččinu písničku.

Wraithi už byli moc blízko.

"Slyšíš to?" zaslechli říkat jednoho z nich. Všem (kromě Veronicy) zatrnulo.

"Ježíši, to je hrozný, ten zvuk mě zabíjí…" řekl druhý.

"Jdi tam sám, já k tomu zvuku nebudu chodit tak blízko!" ohradil se první.

"Blázníš, já tam nejdu! Vždyť je to příšerný!"

"Jdeme radši pryč." Řekl první Wraith. Kroky se vzdalovaly.

"Páni, já mysléla, že zázraky neexistúji." Konstatovala Jana. "Veronica nás zachránilá! Já říkala, že je z vás všech nejvíc normálni."

Veronica asi jen těžko vnímala nějaký svět, natož doktorku Krizovou. James přišel k Rodneymu.

"Vypadalo to, že mají strach z toho ječení, co?"

"Ceeestuuu znáááám a neměnííím směěěěr…."

"A nejsou jediní…" odpověděl Rodney a zacpal si uši. Pak si všiml triumfálního výrazu v Thrumanově obličeji. "Co se tak tváříš?"

"Veronico, to už ále ópravdu stáči…" ohradila se Krizova na uklízečku.

"Ne! Nechte ji zpívat!" pokud Thruman mluvil o Veroničině projevu jako o zpívání, pak slovo "zpěv" dosti urazil. Otočil se zpátky k McKayovi. "Mám nápad, kterej stojí za to. Pojďte." Vytáhl znovu detektor známek života a přidal do kroku.