X.

"Tys nedostal pozvánku? Já na ní měla napsáno, že jsem se svou hloupostí Wraithy nezklamala, prý se báli, že jako expertka přes wraithskou technologii zkazím tu jejich pointu s Martou, proto mě pozvali na přehlídku." Vysvětlovala Jane.

"Jakou pozvánku?" zadíval se na ni podezíravě James. Začínal být poněkud netrpělivý a nevrlý.

"To víš, Jamesi," otočila se k němu Jeanette se zlomyslným tónem. "pro tebe by to asi nebylo dostatečně nóbl."

James se na ni smutně podíval. "Nechte toho. Sam?" otočil se k Samantě. Věřte nebo ne, jí se Thrumana tak trochu zželelo. Jenže zároveň nechtěla prozradit, že jeho pozvánka se právě díky ní povaluje roztrhaná na čtyři kousky v odpadkovém koši. A možná už ani to ne, neboť aktivní uklízečka Veronica Kelishová ho už určitě vynesla. "My všichni jsme dostali pozvánku. Pokud jsi nedostal pozvánku, je mi líto, Jamesi…" pronesla. Nepřipadalo jí to moc důvěryhodné. Lhaní jí nikdy nešlo.

"Aha… No, tak to mě mrzí…" řekl sklesle James. Vypadal opravdu smutně. Připadal si odstrčený. "Tak si to tam užijte."

"Neboj, Rodney taky nikam nejede, toho totiž musejí léčit…" poznamenal Zelenka. James se zatvářil ještě smutněji.

"Ty fakt umíš člověka utěšit, Radku." Uznal John. Zelenka pokrčil rameny.

"Ale toho alespoň pozvali. To už je on oblíbenější než já! Dokonce i u Wraithů!"

Samantha se kousla do rtu.

"No nic, přeju vám šťastnou cestu." Řekl nakonec Thruman a otočil se, aby vyšel z hangáru.

"Není vám ho tak trošku líto?" pípla Sam.

"Maličko možná…" připustil Zelenka.

"Dobře mu tak, ještě by se naparoval na přehlídce, to zrovna!" sykla Squirellová. Všichni na ni hodili zlobný pohled.

"Tohle už ale trošku přeháníš, Jeanette." Zamračila se Evelin.

"Radši pojďte," zavelel John. "za hodinu bude představení generálních partnerů a sponzorů prohlídky, tak ať to nezmeškáme."

Na převoz jim stačily dva Jumpery - do jednoho se naskládal Radek s Johnem a se Samanthou, protože Jeanette a Jane s nimi odmítali letět. Samantha se rozhodla dobrovolně letět se Zelenkou a se Sheppardem, neboť ty dvě odmítala celou cestu poslouchat. Evelin zase odmítala být v jednom vozítku společně se Samanthou, proto zvolila cestu strávit s Deafovou a Squirellovou. Zelenka tak trošku doufal, že se s ním v tuhle chvíli Squirellová usmíří, když se ale Jeanette naschvál otočila k úplně jinému Jumperu než on, zakřičel za ní: "My alespoň nebudeme hodinu hledat místo k parkování!"

První Jumper pilotoval John, druhého řízení se chopila Jane (přeci jen Radkova slova mohla být trošku pravdivá). Bohužel ti dva byli stále rozhádaní, proto jejich lety vypadaly jako soukromý závod. John se zařekl, že se svým Jumperem vyletí z hangáru jako první, Jane mu ale chtěla provéstnějakou lumpárnu. Proto, když už vylétal z hangáru, nasadila hyperpohon a spálila půl nádrže energie jen proto, aby mu vlítla do cesty a vylétla ven jako první. Chudák John měl opravdu štěstí, že byl tak dobrý pilot, protože Jumper nebezpečně ztrácel výšku a málem to nezvládl. Když to ale nakonec Sheppard upilotoval (a měl s tím opravdu moc práce), zařekl se, že až se mu kapitánka Deafová dostane pod ruce, pěkně jí ukáže. Co jí ukáže, to už si ale nechal (raději) pro sebe. V tuhle chvíli si usmyslel, že Jane také něco provede, proto zneviditelnil Jumper, vlítl Jane přímo před Jumper a tam vozítko nechal zase zviditelnit. Jane měla co dělat, aby svůj Jumper ubrzdila a nenarazila do toho Sheppardova. Pilotka zasyčela, zasakrovala si a slíbila si, že až se jí John dostane pod ruku, srazí mu vaz po texasovsku.

"Jak to řídíš?! Jsi normální? Vždyť nás zabiješ!" ječela na Jane Squirellová a snažila se chytat všeho, čeho to šlo, protože Jumper sebou nehorázně házel. Evelin Jane pohrozila, že pokud se to bude ještě jednou opakovat, až se dostane zase do velení Atlantidy, zůstane rok bez platu.

"Vy dva byste si měli dát pauzu a chvíli se vůbec nevídat!" poradil Zelenka Johnovi ve druhém Jumperu. "Tohle není normální! Ta vaše láska je doopravdy na život a na smrt!"

Zbytek cesty už proběhl v klidu. A protože oba Jumpery používaly během letu hyperpohon, jelikož se snažily neustále předhánět, dorazily na Wraithskou loď oba dokonce s půlhodinovým předstihem.

Obě posádky z Jumperů vylezli pomlácení a zmožení jako po stokilometrovém maratonu.

"Tak to si budu pamatovat, Jane, až mě budeš chtít náhodou zabít, nalákej mě do Jumperu a pilotuj…" ucedila Squirellová, když se vyškrábala z vesmírného vozítka.

"Víte, mám pocit, že James může být dokonce vděčný, když zůstal na Atlantidě. Tahle cesta nebyla ani trošku nóbl." Řekla jedovatě Samantha a otočila se k Johnovi. "S vámi já už nikam neletím."

John ji ale ani trošku nevnímal. Rozzuřeně si to namířil k druhému Jumperu. "Deafová, kdo tě učil létat?! Málem jsi nás zabila! Co to mělo jako znamenat?" ohradil se na ni. Jane právě vylezla z vozítka, oklepala si špinavé oblečení a vpíchla se mu do očí. "Já jo? Já? To tys nám vlítnul před nos, takže jsme málem skončili v sobě!" rozčilovala se.

"Á, lidé by se nejraději navzájem vysáli! No to je kouzelné, ulehčili byste nám tím tolik práce…" ozval se čísi hlas. Všichni se otočili a spatřili jakéhosi Wraitha, který se k nim blížil pomalou chůzí a s úsměvem na rtech. "Vy jste všichni tak roztomilí…" seznal Wraith a z té něhy spráskl ruce. "Božííínku…" očima si prohlédl Johna a zamrkal na něj.

"Nepřipadá vám tak trochu… Teplej?" šeptla Evelin směrem ke Squirellové s Deafovou. Ty měly co dělat, aby se nezačaly smát.

"No, možná…" uznala Jane. "Ale fakt jenom trošku." Pak se neudržela a vyprskla smíchy.

"Veselá a vtipná nálada, to je přesně to, co potřebujeme! No výborně, jsem rád, že vidím takové veselé obličejíky…" řekl Wraith a všechny si se zájmem prohlížel. "Doufám, že jste měli příjemnou cestu?"

"Velice." Zamručel Radek. Wraith si ho změřil a zamrkal na něj stejně jako před chvílí na Shepparda. Zelenka se cítil divně. Ještě nikdy ho totiž nikdo tak horlivě nesvlíkal pohledem, jako právě tenhle Wraith.

"Jmenuji se Bobby, ale všichni mi říkají Bejby… Prosím, následujte mě!" otočil se Wraithvsměrem k východu a při chůzi tak nějak pohazoval rukama. Jeho protahování slov znělo na Wraitha opravdu zvláštně, možná až trochu úchylně. Ale co, hlavně, že je nechce vysát. Na nic nečekali a vydali se za ním.

"Bohužel jste přijeli moc brzo, drahouškové, ještě nejsme úplně připravení s dekorací lodi. Ale nebojte se, zatím se něčeho napapáte a za půl hodinky to všechno začne, bude se opravdu na co dívat…" vysvětloval Bobby, zatímco je vedl uličkami a zákoutími Wraithské lodi. Černý plášť za ním vlál. Tohle byl jeden z těch Wraithů, kteří dbali o svůj vzhled - někteří Wraithi měli dredy a sprchovali se zhruba tak jednou za 500 let. Tenhle měl vlasy pěkně lesklé, pevné a pečlivě rozčesané. Soudě podle jeho nehtů si evidentně i často dělal manikúru. A díky jeho jahodové vůni si pomysleli, že se sprchuje zhruba třikrát denně.

Sheppard se podezíravě podíval na Samanthu. "Drahouškové?"

Samantha měla co dělat, aby se nerozesmála.

Jeanette Squirellová vypískla.

"Co je?" starala se Jane.

"Ono to na mě mrklo!" pípla Squirellová a ukázala na cosi ve stěně. Ta vypadala opravdu až neuvěřitelně živě.

"Klid, Jeanette, tahle loď je organická." Uklidňovala kamarádku Jane.

"To jako že je živá?" ujišťovala se Jeanette.

"Jo, dalo by se to tak říct."

"Vy jste tu poprvé, že, zlatíčko?" přišel k Jeanette Bobby. "To bude v pořádku. Za chvíli si zvyknete, nebojte se. Tahle lodička by vám přeci nikdy nemohla ublížit…"

Jeanette připadalo, že ten Wraith nevypadal moc přesvědčivě, ale co jí zbývalo. Věřila alespoň jeho vysokému hlásku.

Šli takhle ještě asi deset minut. Poté dorazili do jakési místnosti plné jídla. Lidského jídla. Bobby se na ně usmál. "No jen se neostýchejte, drahoušci! Všechno je to tu jen pro vás! Ve vedlejší místnosti je jídlo pro Asgardy, které jsme pozvali taky! Buďte tu jako doma! A za půl hodiny nezapomeňte přijít na přehlídku-je to v té velké místnosti plné židlí támhle naproti. Přeju vám dobrou chuť!" zvolal Wraith a odcupital z místnosti.

"Čím to, že jsou na nás tak hodní?" zamračila se Evelin.

"Já bych to raději neřešila, dokud jsou tak hodní, tak je nechejme…" odpověděla Jeanette a prohlédla si jídlo. Bylo tu všechno možné člověčí jídlo - od polévek přes nejrůznější maso všelijak připravené až po zákusky a dezerty nejpestřejších barev. "Páni, já mám najednou ale hlad…" procedila a vrhla se po jídle.

"No, mě ta cesta taky zmohla…" řekla Jane a připojila se ke Squirellové. Zelenka se Sheppardem se na sebe podívali, pokrčili rameny a začali jíst také. Evelin měla též hlad, proto přišla ke stolu a chtěla si nandat hovězí s rýží, ale Samantha právě sáhla stejným směrem jako ona, takže jejich ruce do sebe narazily. Evelin se rozhodla pro přátelské gesto, usmála se na Carterovou a nandala sobě i jí.

Po chvíli bylo všem moc dobře a zapomněli i na truchlícího Thrumana. A vůbec jim nebylo divné, proč jsou ti Wraithi na ně najednou tak milí.