III.

"To raději ne," zvážila Samantha. "včera přijala novou psycholožku. Rusku."

"O tom ani nevím…" zamračil se Thruman.

"Dobře. Řekni mi, co Veronica Kelishová umí a já jí dám práci." Rezignovala Carterová. Zřejmě seznala, že hádat se s Jamesem Thrumanem nemá smysl, protože on ji vždycky dokázal svými slovy přebít.

Vědec se zatvářil, jako by právě na tuhle výzvu čekal. A Samantha v tu chvíli věděla, že už má zase něco v rukávu.

"Udělej z ní uklízečku."

"Cože?"

"Podplukovník Sheppard potřebuje uklidit. Atlantidě se uklízečka hodí a zacházet s hadrem zvládne i moje praštěná sestřenice." Krásně vyměnil slovní spojení psychicky labilní za slovo praštěná.

Carterová svraštila čelo. "Stejně nechápu, proč bych ji měla zaměstnávat tady, když nemůže najít práci na Zemi." Oponovala Samantha. Blonďaté pramínky, které se jí nepodařilo svázat s ostatními vlasy do culíku (to víte - za pět měsíců jí narostly), poskakovaly kolem obličeje, jak pohybovala hlavou.

"To, že tě mám rád, se nepočítá?" odvětil James.

"Vyděrači. Na tohle se vymlouváš vždycky." Odsekla velitelka. Thruman k ní pomalu přišel a neposedné pramínky vlasů jí něžně zandal za uši. "Já vím. Ale vždycky to funguje, nebo ne?" zašeptal a sklonil se k ní. Rychle jeho pokusu o polibek unikla. "Dobře," řekla rázně. "nechám ji na Atlantidě uklízet, ale jen kvůli tobě. Kontaktuju Zemi, ať ji sem do hodiny pošlou Bránou. I s tou psycholožkou." Svolila.

"Jsi zlatá, Sam." Zajásal James. Teď už se nebude muset hádat s tetičkou, která mu neustále kladla na srdce, že by díky svým vlivným kontaktům mohl své nebohé sestřence sehnat nějaké zaměstnání.

 

"Jsou tu už všichni?" usvědčovala se Samantha a počítala všechny členy svého týmu. Většina tu už dávno byla, někteří ale asi netušili, co znamená příkaz: Sraz ve čtrnáct nula nula v kanceláři Samanthy Carterové.

"Kde je Zelenka se Squirellovou?"

"Prý přiběhnou za deset minut, Sam. Šli ulovit humra nebo něco v tom smyslu." Odpověděl John a natáhl se pro noviny ležící na malém stolku před sedačkou, na které se všichni rozvalili. John seděl na levém kraji sedačky a po očku sledoval Jane, která si odsedla na úplně opačnou stranu sedací soupravy značky ASKO USA a.s. a doufala, že Shepparda ty jeho nemravné choutky brzy přejdou. Mezi Johnem a Jane se ještě mačkali doktoři Thruman s McKayem, jenž se neustále pošťuchovali jako malí a snažili se jeden druhému zabrat co nejvíc místa na sedačce. V jednom z křesel v rohu se smutně krčila Evelin Messerová a neustále kontrolovala hodinky, aby nezmeškala chvíli, ve které by už zase mohla plně dostávat svou funkci. Bohužel do té doby zbývalo ještě 29 dní.

V tu chvíli do místnosti vtrhli Zelenka se Squirellovou. Oba byli rozcuchaní a mokří, jak se pokoušeli ulovit mořskou potvoru. Humr, který se svíjel a kroutil v Radkových rukách a který se klepýtky snažil trefit ho do obličeje, aby ho pustil, jen dokazoval, že lov nebyl marný. Dr. Zelenka si humra držel od těla v uctivé vzdálenosti.

"Omlouváme se, plukovníku Carterová, že jdeme pozdě." Sykla Jeanette a zhluboka vydechovala, jak byla zadýchaná z běhu. V duchu si říkala, proč je ta zatracená kancelář tak daleko od mola.

"Doktore Zelenko, to jste tu věc nemohl nejprve zabít?" vyjela na něj Carterová.

"Ne! Musí se přeci vařit zaživa!" ohradil se Radek. Humr mu v té jediné chvíli, kdy vědec nedával pozor a odpovídal Samantě, chňapl po brýlích. Radek zaskučel, něco humrovi řekl česky, vlepil příšeře pohlavek a vytrhl jí brýle z klepýtka. Pak se uvelebil v jednom z křesel vedle Evelin. Ta, když zvětřila mořský zápach (a raději nezkoumala, zda to vycházelo z humra nebo z doktora Zelenky), raději se se svým křeslem posunula, co nejdál to šlo.

Jeanette se vtěsnila mezi Thrumana s McKayem a ti se konečně přestali pošťuchovat, už jen proto, že je též do nosu praštil silný zápach moře. Všichni teď věnovali pozornost Carterové. James se nemohl ubránit myšlence, že ta černá civilistická uniforma jí nádherně tvaruje prsa.

"Chtěla jsem, abychom se tady všichni sešli, protože mezi námi musíme přivítat dva nové členy našeho skvělého týmu."

Sedm párů očí se k Samantě zvědavě zvedlo a zůstalo na ní viset.

"Dva?" řekl někdo.

"Ano, v první řadě se k nám přidá psycholožka. Bohužel, její předchůdkyně se z vás dostala do blázince, tak jí to zkuste trošku usnadnit." Samantha zkřížila ruce na prsou a přísně si celou skupinu změřila.

"A ten druhý? Nebude to alespoň nějaký muž?" otázala se Jane. John se na ni žárlivě podíval.

"Bohužel, naše druhá posila je tu protekčně." Pronesla Carterová a hodila po Thrumanovi jeden z těch svých vražedných pohledů. Ten dělal, že neví, co se děje. "Jde o příbuznou doktora Thrumana, která nám tu bude uklízet." Pokračovala.

"No to je fajn, teď to peří nemusím uklízet sám!" zajásal John. Carterová ho zase zpražila pohledem. "Bohužel je tu jedna věc, kterou byste měli vědět - totiž, naše uklízečka je… Jak bych to jenom řekla…" zapřemýšlela Sam. Všichni se na ni nechápavě dívali. "Je mentálně trošku jinde než my ostatní."

"Nemůžete říct rovnou, že je postižená?" protáhl McKay. Jeanette Squirellová s Jane Deafovou vybuchly smíchy.

"Když myslíte, doktore, že není urážlivé takhle o někom mluvit, tak prosím." Řekla Samantha.

"A kdy ty zázraky uvidíme?" otázala se Evelin Messerová. Nejspíš měla stejně jen na mysli uklízečku, protože psycholožku přijímala sama. Samantha došla ke dveřím kanceláře a otevřela je. Vzápětí do místnosti vstoupily dvě ženy (nejspíš tam čekaly už nějakou dobu a bylo záhadou, proč si jich Zelenka se Squirellovou nevšimli, když přiběhli pozdě). První z nich byla vysoká, štíhlá a vyhlížela velice přísně. Vlasy měla ostříhané nakrátko a na nose jí seděly uzoučké brýle. Ostré bly nejen její rysy v obličeji, ale nepochybně i hlas. Všichni na první pohled poznali, že je to Ruska, aniž by musela vůbec promluvit.

Druhá žena byla poněkud menší, na rozdíl od černovlásky stojící vedle, ona měla vlasy hnědé, rovné a spadaly jí k ramenům. Postavu měla sportovní, možná měla i trošku větší prsa (taková, pro které měl bohužel vždycky slabost Rodney McKay). Když vešla do místnosti, culila se od ucha k uchu, všechny si zvědavě prohlížela a mávala jim.

Samantha představila přísně vyhlížející ženu. "Tohle je doktorka Jana Krizova. Bude mít na starosti naše duševní zdraví."

"Já jsem Jana Krizova z matička Rus, da?" představila se Jana. A na všech v místnosti bylo v tu chvíli poznat, že deprese budou mít už ze samotné lékařky, natož aby je ještě měla léčit.

"Co je to da?" otočila se šeptem Jane Deafová k Thrumanovi.

"Nevím. Ale podle mě to znamená něco jako ahoj." Odpověděl James znalecky.

"No, a tohle je Veronica Kelishová, Jamesova sestřenice." Představila Samantha druhou paní. Kelishová se rozzářila, radostně přiběhla k Johnovi, začala se mu horoucně představovat a podávala mu ruku. Pak tento způsob spřátelení aplikovala na všech osobách v místnosti (dokonce i na svém vlastním bratranci). Když chtěla podat ruku doktoru Zelenkovi, humr se ji pokoušel kousnout, ona se tomu ale zasmála a řekla Radkovi, že kdyby chtěl, tak se mu o tu rybičku klidně postará.

Veronica zářila a byla opravdu ráda, že má kolem sebe lidi. Jane Deafová si všimla, že se chová k Johnovi až příliš vstřícně a trochu ji to štvalo. Dělala ale, že to nevidí. Naopak Rodney McKay zase až příliš vroucně nadbíhal Veronice, která je během všeho toho představování poprosila, aby ji oslovovali jako Werri. Kolem přísně vyhlížející lékařky duševních chorob procházeli s neobvyklou úctou a doufali, že nebude nutné, aby kdy podstoupili nějakou její terapii. Po několika minutách se všichni rozešli. A Samantha vážně přemýšlela o tom, že napíše generálovi O'Neilovi, aby přemluvil vládu a na její místo se mohla vrátit zpět doktorka Messerová.