XV.

WRAITHSKÁ LOĎ - NEPOKAZME SHEPPARDŮV PLÁN…

"Jane, jak je to ještě daleko?" žadonil Radek. Doktor Zelenka vynikal až neobyčejně děsivým důvtipem. Ale taky zvláštní schopností mít strach všude, kde se to jen trošku dalo. Alespoň, že přitom neztrácel hlavu.

"Už tam budeme. A nemluv! Když budeme zticha, tak neupoutáme moc pozornosti." Uzemnila ho Deafová. Radek se zatvářil, jako by jí chtěl říct: To's mě teda fakt uklidnila, ale zmlkl.

Všichni šli potichu, aby co nejméně Wraithů tušilo, že se celá Atlanťanská výprava pokouší unést jejich loď. Dokud Jeanette Squirellová nezakopla o plechovku od konzervy. Ve všech to hrklo, zastavili se a tiše vyčkávali, zda neuslyší nějaké zvuky, ale žádný z wraithů zřejmě nebyl právě poblíž, aby to slyšel. Squirellová se omluvně ušklíbla na všechny, kteří po ní právě házeli vražedné pohledy, a pokračovali v cestě, která probíhala naštěstí relativně klidně, i když se co chvíli zastavovali, protože Sheppard a Deafová se pro jistotu nahlédnutím ujistili, zda na ně někde v cestě nečekají wraithové.

"No konečně." Ulevil si Radek, když před sebou zřetelně a jasně spatřil dva Puddle Jumpery. Deafová vlezla do jednoho z nich, Sheppard do druhého. Vmžiku se oba vrátili s náručemi plnými zbraní.

"Fajn," řekla Jane. "kdo z vás umí doopravdy zacházet se zbraní?" otázala se. Samantha se zašklebila. "Já ano. Byla jsem sedm let členkou týmu SG-1. Myslím, že mně můžeš věřit." Usmála se pak. Jane přikývla a podala jí útočnou pušku. U druhého Jumperu se Sheppard marně snažil vnutit nějakou pistoli Zelenkovi.

"Je to jenom devítka, Radku!" ubezpečoval ho a strkal vědci do ruky malou pistoli. Takovou, jakou používají policisté, jen v černém provedení.

"Já to nechci!" ohradil se Zelenka a odstrkoval zbraň od sebe.

"Jít tam bez pistole se rovná sebevraždě! Vezmi si ji, jen pro jistotu." Přemlouval ho John, držíc v jedné ruce devítku a v druhé opasek s pouzdrem.

"Když já nemám rád násilí…" trval na svém Radek, přesto si ale pistoli od Johna neochotně vzal a připnul si ji k pravému stehnu.

"Ještě někdo?" hlásala Jane. Evelin se nesměle přihlásila. Jane vykulila oči. "Co? Ty máš zbrojní pás?"

"Ne. Ale od někoho, kdo chodí s generálem O'Neillem přece nemůžeš čekat, že by nevěděl, jak se drží zbraň." Usmála se Evelin. Jane se chápavě zašklebila a podala jí samopal. "Zvládneš to s tímhle?"

"Že váháš!" vykřikla Eve, vzala si od Jane zbraň, jako by to snad dělala denně.

"Jeanette?" otočila se Deafová ke kamarádce.

"Podle Krizové přemýšlím jako zločinec, tak dnes vyjde najevo, zda se ve mně schovává vražedná povaha. Dej to sem." Squirellová to řekla opravdu přesvědčivě. Jane se už natahovala po M16ce, pak si ale uvědomila, že s tím by se Jeanette mohla stát opravdu chodícím zabijákem nejen pro Wraithy a rozhodla se raději pro devítku, stejnou, jakou vnucoval Sheppard Zelenkovi.

"Děláš si srandu? Tímhle je sotva poškrábu!" postěžovala si Jeanette zklamaně.

"Ty máš pistoli stejně jen pro obranu, musíš otočit loď. Já, s Johnem vás budeme jistit." Vysvětlila jí Jane. Squirellová se zašklebila, ale připnula si pistoli k noze. Deafová se Sheppardem se chopili M16tek a přehodili si je přes rameno. Samantha s Evelin je následovaly.

"Dobře," řekl John a zkontroloval ve své zbrani náboje. "Squirellová, Zelenko a Carterová - vy se pokusíte převzít ovládání lodi. Já, Jane a Evelin vás budeme krýt. Než ale dojdeme do Kontrolní místnosti, musíme být všichni opatrní - Wraithům už určitě došlo, že se nevracíme na přehlídku a něco chystáme."

"Moment," ozval se Zelenka. "já potřebuju Jane! Je expertka přes Wraithskou technologii. Ona bude nejlíp z nás vědět, co s tím."

"Ne, nepotřebuješ! Já potřebuju Jane! Je jediná kromě mě, kdo dokáže pořádně mířit." Ohradil se John.

"No dovol?!" ozvaly se Evelin i Samantha současně.

"Dobře," opravil se John. "je jediná kromě mě, kdo má ze střílení vysokoškolský diplom."

Radek se otočil k Jeanette. "Vyznáš se v řízení lodí?"

"Vyznám," přikývla Squirellová. "jen je nesmím řídit. Však mě znáš."

"Fajn. Já půjdu první, protože kdyby na nás někde číhali, tak to zjistím nejdřív." Řekl John.

"A taky budeš nejdřív mrtvej." Připomenula mu Jane. Shepparda potěšilo, že si to uvědomila a dělá si o něj starosti.

"Ne, nebudu. Svou smrt si představuju jinak, než to schytat zbraní od Wraitha." Odpověděl jí. Pak se zase otočil k ostatním. "Za mnou půjdou Zelenka a Squirellová, protože zatím v životě nedrželi zbraň v ruce. Ostatní je budou jistit zezadu. Carterová se pak přidá k nim a pomůže otočit loď. Já, Jane a Eve budeme čekat před Kontrolní místností a hlídat." Dodal. "Nějaké dotazy?"

"Jak se s tím zachází?" pípla Jeanette prohlížejíc si černou pistoli.

"Copak ti nedali pistoli do ruky v SG-C?" zamračila se Jane.

"Jo. A hned mi ji zase vzali, protože jsem s ní vypadala moc nebezpečně." Hájila se Jeanette.

"To je jedno, zjistíš to až potom. Jdeme, ať neztrácíme čas." Popoháněl ji Sheppard.

"Johne, měla bych jít první já, protože vím, kde to je, nemyslíš?" řekla Jane Johnovi.

"A schytáš to jako první, to zrovna. Ne. Ty mě budeš navigovat zezadu."

Jane obrátila oči v sloup.

Pomalu vyšli z hangáru. Jane Sheppardovi zezadu po všech posílala rady, kam má zabočit. Všichni šli opatrně, potichu a s rukama na zbraních (krom Radka - ten by byl radši, kdyby noha, na které byla připnutá pistole, nebyla jeho), připraveni se okamžitě bránit.

"Sakra!" zasyčela Jane.

"Co se děje?" šeptla Samantha, která šla hned před ní.

"Nejlepší bude zvolit nejkratší cestu do Kontrolní místnosti," vysvětlovala kapitánka. "jenže ta vede přímo přes uličku, ve které je místnost s přehlídkou."

"To není moc dobrý." Zhodnotila situaci Evelin.

"Ne, to není." Uznala Jane.

"Musíme to risknout." Řekla Sam.

"Řekněte to Johnovi, ať rozhodne." Svedla Deafová odpovědnost na plukovníka.

"Děláte si srandu?!" vyštěkl John, když se to dozvěděl. I při tomhle tichém hovoru pořád postupovali kupředu a hlídali si každý krok. "Líp se jim fakt ukázat nemůžeme!" dodal.

"Prý je to nejkratší cesta." Sdělila mu Squirellová, ke které se tahle zpráva dostala od Jane přes Samanthu, Evelin a Radka.

"To je pěkně blbá cesta." Řekl Sheppard.

"Prý je to pěkně blbá cesta. Pošli to dál." Šeptla Squirellová Zelenkovi. Za chvíli se k ní donesla odpověď, kterou mohla říct Johnovi: "Máš přestat nadávat a jít přes tu uličku. Prý alespoň vyzkoušíme, jak nám ty zbraně fungují."

Sheppard si povzdechl, ale pokračoval.

ATLANTIDA - WRAITHI A ZÁVISLÁCI NA TELEVIZI?

"Kam jdeme?" vyzvídal McKay. Všichni tři skoro běželi za Thrumanem, který hnal, nejspíš proto, aby ten skvělý nápad, který dostal, zase neztratil. Držel v ruce detektor známek života, kterým kontroloval, zda je volná cesta a čas od času si narovnal brýle, aby mu nespadly z nosu (pořád měl ty obrovské, které pojmenoval "zee-zee").

"Jdeme k počítači, ze kterého se dá ovládat Sheppardova televize." Odpověděl James.

"Proč? Máš zrovna teď snad chuť na ty tvoje telenovely?" ohradil se McKay. Nevšímal si dění za sebou - doktorka Krizová popoháněla před sebou Veronicu Kelishovou, aby se chudinka uklízečka neztratila a povzbuzovala ji, ať zpívá dál (i když ji to stálo nadlidské síly, tvářit se, že jí její hlas ani trošku nevadí).

"A proč musí Veronica zpívat?" pípnul zoufale Rodney. Začínal pociťovat, že zrádná nemoc jménem Láska ho začíná pomalu opouštět.

"Její zpěv odhání ty příšery. Dokud zpívá, tak se k nám nepřiblíží." Odpověděl James s očima upřenýma na přístroji velikosti mobilního telefonu. Viděl na něm čtyři tečky, kterým se ostatních dvacet pět díky Veroničině projevu obloukem vyhýbalo.

"Ale takový počítač je leda v Kontrolní místnosti a ta je právě plná Wraithů! Patnáct Wraithů se možná toho, že Kelishová jde na sever nezalekne." Usoudil McKay.

"Půůůjdu k řéééce plnýýý ryb…."

"Jo, Veronico, hlavně nepřestávat a zpivát!"

"Víš, k něčemu se ti musím přiznat, Rodney," zašklebil se vychytrale Thruman. "kdysi jsem Sheppardovu televizi napíchnul na svůj notebook, abych se mohl dívat na přímé přenosy jako on."

McKay se pousmál. "Tak takhle ty to děláš?"

"To víš," zpychl Thruman. "s mým mozkem to není nic těžkého. Stačí mít správný nářadí a vědět, jak na to."

"Neudělals to náhodou USB kabelem?"

"Jak to víš?" podivil se Thruman.

"Přijít na to, jak jsi to udělal, zase není nic těžkého pro člověka s mým mozkem." Odpověděl Rodney.

Za dalších pár metrů došli opět k Thrumanově ubikaci.

"Postavte sestřenku ke dveřím, ať nás ti vysavači duší nepřekvapí!" křikl na Krizovou a otevřel laptop. Zadal několik povelů a na dálku zapnul Sheppardovu LCD televizi.

"Já to věděl," řekl po chvíli. "na tomhle kanále je přímý přenos z přehlídky Wraith's Fashion. Navolím ho tam a zvuk pustím do komunikačních zařízení, aby to slyšeli i ze zdí."

"Proboha," seznal McKay. "ta televize exploduje, jestli ji pustíš do všech repráků ve městě."

Thruman si ho nevšímal. Navolil příslušný kanál, pak zadal několik dalších povelů a za všech stěn se začal ozývat hlas komentátora Kennyho. "Vsadím se, že se budou chtít podívat." Dodal James. Pak vzal do ruky zase detektor známek života. A zpozoroval, že pětadvacet pohyblivých teček se rozuteklo k jedinému místu. "A je to." Počkal, až se všichni Wraithi dostanou do Sheppardovy ubikace. Veroničin zpěv se snažil nevnímat. "Jsou shromáždění na jednom místě. Musíme je jen nějak donutit, aby tam zůstali." Přemýšlel Thruman nahlas.

"Spoj se s hlavním počítačem v Kontrolní místnosti a zavři dveře od Sheppardovy ubikace." Poradil mu McKay. Thruman přikývl a udělal, co mu Kanaďan poradil. Doktorka Krizová jen koukala s otevřenou pusou Thrumanovi přes rameno a nebyla s to pochopit, jak je vůbec možné, že se někdo dokáže tak dobře vyznat v těch komplikovaných přístrojích jménem počítače.

"Sakra! Zablokovali přístupový počítač. Nedostanu se tam." Zaskuhral James.

"Pusť mě k tomu." Zklidnil ho Rodney a na počítači zadal šestnáct číslic, které dost dobře mohly znamenat jeho kód. Na monitoru zablikalo: PŘÍSTUP POVOLEN a McKay se vítězoslavně usmál. "Ne vedoucího vědecké expedice jsou krátcí."

"Tsss, nemachruj, jo?" uzemnil ho Thruman. Do deseti vteřin se dostal do Kontrolního počítače a bezpečně zavřel dveře od místnosti, kde se všichni Wraithi dívali na přímý přenos přehlídky.

"A to je tu budeme držet návždy?" zeptala se doktorka Krizová.

"Cestuuuu znáááám a neměěníííím směěěěr…."

Thruman zakroutil hlavou. "Kdepak, nebudeme, doktorko." Pak se podíval na McKaye. "M6G677."

Krizová neměla tušení, co to slovo znamená. Ale zřejmě to dost dobře věděl Rodney, protože se šibalsky zasmál: "Jo…"

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka je konečně hotová!

Další dodatek je na světě!!

Objeví se zde i asgard??

XV.