II.

VELITELSTVÍ HVĚZDNÉ BRÁNY, KONZULTAČNÍ MÍSTNOST, USA (ZEMĚ) - PRŮŠVIH

Někteří se prolétávali v Puddle Jumperech po Washingtonu, jiní se naháněli po Atlantidě, další si užívali jinými způsoby. Nic z toho se ale nedalo říct o Evelin Messerové ani o Jacku O'Neilovi. Ti momentálně seděli na koberečku před vládou Spojených států a o nějaké legraci si mohli nechat jen zdát. Těžko říct, jestli byli na sebe navzájem naštvaní, že se zapomněli zamknout v Jackově kanceláři a Mr. Woolsey, který momentálně dělal v SG-C kontrolu, je bohužel nachytal v děsivé poloze a s oblečením děsivě roztahaným po celé kanceláři. Spíš teď byli naštvaní na něj, protože i přes veškeré úplatky a ponižující prosby, si prostě Woolsey nemohl nechat nic pro sebe a druhý den o trapné situaci bez oblečení věděla rovnou celá vláda. Evelin se modlila, aby Jack náhodou neprozradil velvyslancům, jak to vlastně doopravdy bylo před pěti měsíci s Martou. Pak by totiž dostali padáka všichni, kdo se ji kdy pokoušeli vypnout.

"Popíráte snad svůj intimní vztah s doktorkou Messerovou, generále O'Neile?" řekla jakási přísně vyhlížející žena. Černé vlasy rovné jako hřebíky a ostré rysy v obličeji jen naváděly k myšlence, že by se s ní nikdo nikdy nechtěl dostat do sporu. Nikdo kromě generála O'Neila.

"Ne, nepopírám, velvyslankyně, Evelin je krásná žena a já nevím, proč bych se měl stydět za to, že ji mám rád." Řekl Jack. Evelin vykulila oči tak, že jí málem vypadly z důlků a pod stolem vedle ní sedícího O'Neila nakopla.

"Au!" sykl směrem k ní. Mr. Woolsey, který seděl vedle velvyslankyně, se neubránil smíchu.

"Vidíš ho? Nejdřív nás práskne a teď se tomu směje, parchant jeden!" zašeptal Jack Evelin.

"Nemluv tak. Pořád je to náš zaměstnavatel." Spražila ho Messerová.

"Generále O'Neile. Takové věci by byly přípustné ve vašem soukromém životě, ne tady! Uvědomujete si, že reprezentujete a zastupujete celé Letectvo Spojených států?" řekla velvyslankyně. Její hlas byl ostrý jako břitva, ale i tak nesebral Jackovi na drzosti.

"Upřímně, někdy na to docela zapomenu." Zašklebil se generál a začal mlít palci mlýnek. Evelin přivřela oči a v duchu si pořádně zasakrovala. Jackova ironie a sentimentalismus se jí na něm nesmírně líbily, ale právě v tuto chvíli mohly všechno leda tak zhoršit.

Velvyslankyně se tázavě podívala na Woolseyho a ten pokrčil rameny. Politička si povzdechla. "Dejte nám několik minut. Rozhodneme, co s vámi." Po těchto slovech se zvedla od dlouhého stolu a vyšla z Konzultační místnosti SG-C. Woolsey ji následoval.

"No já tě zabiju." Řekla Evelin, když oba zmizeli. Jack se na ni nechápavě podíval. "Proč?"

"Kdy už se konečně naučíš, že na vládu ta tvoje ironie neplatí?"

Jack si povzdechl. Vždycky měl v kapse schovanou nějakou odpověď, ale Evelin ho dokázala utnout. Možná proto pro ni měl tak velkou slabost. Tak velkou, že předevčírem zapomněl zamknout kancelář a to byla chyba. Kdyby ho alespoň napadlo vypnout tu kameru…

"Asi jsme to neměli dělat v den vládní kontroly." Usoudila Messerová.

"Já toho nelituju." Odpověděl O'Neil. Když si na ten zážitek Evelin vzpomněla, musela uznat, že ona vlastně také ne. Ale stejně ji to štvalo.

"Jestli kvůli tomu přijdu o práci, tak s tebou nadosmrti nepromluvím." Odsekla nakonec, čímž jejich rozhovor ukončila. Už jen proto, že politici se vrátili do Konzultační místnosti.

Velvyslankyně šla pomalu a důležitě, s nosem nahoru. Dobře totiž věděla, že se očekává, až promluví. Evelin v duchu napadlo, že vypadá jako vychrtlý netopýr.

"Doktorko Messerová," začala velvyslankyně a posadila se. Evelin byla jako na trní. "byla jste obeznámena při nástupu do své funkce s tím, že je zakázáno provozovat jakékoliv věci, které by mohly narušit funkci a čest vašeho nadřízeného?" pokračovala politička. Evelin by dala ruku do ohně za to, že tohle pravidlo si ta zatracená ženská právě vymyslela (ostatně jako to dělala většina politiků americké vlády). Věděla ale, že nemá, čím by se mohla ospravedlnit. Proto odpověděla: "Nejspíš. Zrovna si ale na tohle pravidlo nevzpomínám."

"To Vás ale neomlouvá, doktorko Messerová." Usmála se škodolibě velvyslankyně.

"Proč mě to nepřekvapuje?" usmála se teď zase Evelin na tu ženštinu. Woolsey se znovu potichu zasmál.

"No já mu snad rozšlapu ty jeho brejle." Sykl Jack směrem k Evelin šeptem. Ta ho raději nevnímala. "Takže?" otázala se.

"Doktorko Evelin Messerová, jste dočasně zbavena funkce po dobu jednoho měsíce. Smíte se pohybovat a pobývat na Atlantidě, ale na Vaše místo nastoupí na určenou dobu Plukovník Samantha Carterová."

"Tak to moment!" ohradil se Jack. "A co já? Woolsey vám to možná zapomněl říct, ale v té kanceláři jsme byli svlečení oba dva."

"Váš pracovní výkon je vysoce nadprůměrný, generále. Rozhodli jsme se to ve Vašem případě přejít."

Jack nevěděl, jestli má začít jenom nadávat nebo rovnou vřískat. Prý nadprůměrný výkon. Vždyť v životě neotevřel šuplík s hlášeními z misí.

"Tak to vám teda pěkně děkuju." Řekla Evelin spíše pro sebe. Vyslanci se začali zvedat (se spokojenými výrazy ve tvářích), aby opustili SG-C.

"Evelin?" řekl Jack.

"Ne, já s tebou nemluvím, pamatuješ?" osekla Evelin a též se zvedla od stolu.

"Ale vždyť je to jen na měsíc." Připomenul jí generál. Vážně to mohlo být horší, napadlo Messerovou. Mohlo to taky být napořád. "No," otočila se zpět k Jackovi. "tak to s tebou nebudu mluvit měsíc."

Pak vyšla z místnosti.

ATLANTIDA, GALAXIE PEGAS, POKOJ JOHNA SHEPPARDA - VŠECHNY POLŠTÁŘE SEM!

"A mám tě, Johne Shepparde!" zaječela Jane a mávla rukou před ovládáním, takže dveře od Johnova pokoje (nebo ubikace, chcete-li) se zavřely.

John skočil na postel a tvářil se vyděšeně. "Proč? Co jsem provedl?"

"Jo tak ty nevíš?" vpíchla se Deafová očima do těch jeho. "Tak já ti to připomenu! P2388, před měsícem! Pořád nic, dutý mozečku?" řekla a přišla k posteli. Vzala do ruky polštář, který měla v úmyslu použít jako zbraň.

John se krčil na posteli a snažil se rozvzpomínat. Po chvíli se mu v mozku rozsvítila maličkatá žárovička a on si vzpomněl. Zašklebil se. "Jo ta planeta masožravých květin? Jak jsme tam šli, abychom osvobodili McKaye?"

"No výborně, Johne, a co se stalo dál?" popohnala ho Jane a stále hrozivě svírala polštář v napřažených rukách, nebezpečně blízko jeho hlavě. John se chopil druhého polštáře, aby se měl čím bránit.

"Ty myslíš ten večer, kdy jsem ti schoval oblečení, kapitánko Deafová?"

"Tys ho neschoval, tys ho hodil těm kytkám jako večeři!" zařvala Jane.

"Já jsem ti chtěl jen nějak oplatit ten rybník na P3528!" hájil se John, ale bylo mu to houby platné. Deafová ho začala horlivě mlátit polštářem.

"Au! Au!" ječel Sheppard. "Tak polštářovou bitku, jo? No, jak myslíš, ale varuju tě, nebudu mít s tebou žádný slitování!", ani nevěděl, proč se vůbec namáhá to říkat - Jane nějaké slitování nad ním ztratila už při první ráně polštářem.

Dobrých deset minut se z Johnova pokoje ozývaly rány a řev. Každý, kdo kolem něj prošel, se raději nezajímal o to, co se tam děje a běžel rychle dál, protože se bál, aby k němu něco nepřiletělo skrz zavřené dveře Johnovy ubikace.

Po chvíli zuřivého boje plného smíchu a peří dostal John bitku pod kontrolu, odhodil polštář a povalil Deafovou na postel. Jane se mu vzpírala, polštář pořád držela v ruce a mlátila jím Shepparda. Ten jí polštář vyrval a ruka bezvládně klesla na ložniny Johnovy postele. Přitom si voják všiml, že si při vší té srandě Jane roztrhla černé triko. A to docela hodně a na docela zajímavých místech.

"No, skvělý nápad, Deafová, předvedeš mi striptýz?" řekl pobaveně John. Jane ho vztekle odkopla. "Cože? Ty úchyle! Já ti dám striptýz!" zaječela a vyskočila z postele.

"Nedělej, jako bych tě ještě nikdy neviděl nahou." Uklidňoval ji Sheppard a rozvalil se na posteli, na místě, kde ještě před několika vteřinami ležela Deafová.

"Ty svý nemravný nápady si provozuj sám!" vztekala se tak, že se všechno peří z polštářů rozvířilo po celé místnosti. Pak zvedla ze země polštář, nasupeně ho mrskla po Sheppardovi a odkráčela z pokoje. Cestou si mumlala cosi o perverzácích a zastydlých puberťácích.

John se po chvíli vzpamatoval a prohlédl si péřovou spoušť ve svém pokoji. Pak vytáhl vysílačku. "Plukovníku Carterová? Mohla byste mi sem poslat uklízečku?"

"A kde ji mám jako vzít?" rozhorlila se Sam.

John se zoufale posadil zpět na postel a přemýšlel, co proboha zase řekl špatně, že jsou na něj všechny ženské v tomhle městě tak ošklivé.

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Marta v soutěži!

II.