Vyhledávání


Kontakt


E-mail: stargate-serial@seznam.cz

Novinky

Povídka je konečně hotová!

06.08.2009 17:11
Tak se podržte, trvalo to zhruba dva měsíce, ale povídka Konec Wraithů v galaxii Pegas je konečně hotová! Dvojice jejích autorů si na chvíli může oddychnout a odpočinout. Ovšem to jen na chvíli. Chystá se totiž trojka. A během Vánoc by měl vyjít také vánoční speciál... Naši hrdinové holt neustále...

Další dodatek je na světě!!

28.06.2009 19:51
Pamatujete si na dodatek v Martě, aneb Wraithové jsou zákeřní?? Tak to se objeví i ve dvojce. Teda já osobně se na něj těším, ale budete se na něj muset počkat, přestože, i když k němu něco vím, ale s autorkou povídky (Žanettou) jsme domluvení, že nic neprozradíme. Tak musíme si počkat, ale věřím,...

Objeví se zde i asgard??

19.06.2009 19:06
Autoři povídky upustili zprávu, že by se v povídce mohl objevit Asgard. Tedy zejména Hermiod, kterého známe z SGA z lodi Prométheus. Tak to se tedy máme na co těšit.
1 | 2 >>

Dodatek

O DVA TÝDNY POZDĚJI
ATLANTIDA, GALAXIE PEGAS, HANGÁR
Hangár byl jako obvykle plný jumperů. Až na jedno místo, kde po jumperu zbyla jen díra. U té teď stáli dva muži a už chvíli tu nedočkavě přešlapovali.
"Tak kde sakra jsou? Měly tu být už před deseti minutami." Zaskuhral Sheppard.
"No, pokud řídí Jeanette, tak bych jim dal ještě tak hodinu…" odpověděl Zelenka. "Stýskalo se ti po Jane?"
"Řeknu ti to takhle - až přiletí - jestli teda vůbec přiletí - tak s ní zalezu do pokoje a vylezeme nejdřív za týden."
O vteřinu později začala zběsile houkat siréna. Zelenka se Sheppardem se na sebe ustaraně podívali.
"A jéje." Pronesl Radek.
"Tuším trable." Dodal John. Oba se rozběhli do Kontrolní místnosti, aby zjistili, co se děje.
"Co se to tady děje?" zvolal Sheppard, když přiběhli. Radek se zadýchaně opřel o stěnu a snažil se popadnout dech. Na běhání nebyl moc zvyklý, natož na běhání se Sheppardem.
"Je to kód kapitánky Deafové, doktorko Messerová." Řekl kdosi, kdo ovládal kontrolní počítač. Evelin protočila panenky.
"Ty vaše drahé polovičky se nejspíš rozhodly cestovat ve velkém stylu, to se děje, Johne." Řekla Sheppardovi.
"Co? Vždyť měly přiletět v Jumperu!" nechápal Zelenka.
"No, jestli ho ovládala Jeanette…" připomněl mu plukovník.
Vzápětí z Brány vytryskla obrovská bublina a následovaly je dvě rozveselené ženy. Jedna, ta s kratšími, hnědými vlasy se rozběhla, skočila na Shepparda a začala ho vášnivě líbat. Chudák, jen stěží vyrovnal rovnováhu.
Druhá, tmavovláska s dlouhým culíkem se rozběhla k Zelenkovi, objala ho a políbila dřív, než se stačil vůbec vzpamatovat.
"Počkej, já to nechápu… Jane, pusť mě! Proč jste přišly Bránou? Kde jste nechaly Jumper?" vyptával se John, když se vymanil z objetí kapitánky Deafové.
"To se zeptej Jeanette." Odsekla nakvašeně. Naštvaná zřejmě byla na svou kolegyni Squirellovou.
"Jeanette! Říkal jsem ti, ať necháš řídit Jane!" okřikl svou milovanou Radek. Jeanette se zatvářila nevinně.
"Koukej jí domluvit, málem mě zabila!" ohradila se Deafová.
"Nechtěly byste mi něco vysvětlit?" ozvala se doktorka Messerová.
"Ale Eve, odpusť nám to…" zaprosila Squirellová.
"My víme, že sis ten návrat představovala trochu jinak…" přidala se k ní Deafová. Najednou byly s Jeanette zase kamarádky.
"Ale to víš, prostě se nám to nevydařilo…" dodala Jeanette.
"Neubrzdily jsme to." Ukončila Jane.
"Dobře, výjimečně budu dělat, že jsem o tom nevěděla." Zmírnila Eve.
"Jsi super, Evelin!" mrkla na ni Jane. "Mimochodem, právě jsme byly na SG-C a máme tě pozdravovat od Jacka!"
Co s nimi Messerová měla asi tak dělat?
"Nemohli bychom se jít najíst? Mám příšernej hlad…" zaskuhrala Jeanette. A všem ostatním bylo jasné, že kuchařka bude muset dneska navařit dvojnásobnou porci.
 
Kuchařka byla opravdu zklamaná, že teď, když se vrátila slečna Squirellová bude zase muset vařit dvakrát větší množství, než vařila poslední týden, ale byla docela ochotná se s tím smířit. Čtveřice si zabrala ten nejvzdálenější stůl v jídelně.
"Tak jak to teda bylo s tím Jumperem?" vyzvídal Radek, zatímco si rozbaloval toust.
"Jumper jsem měla řídit já, ale Jeanette se samozřejmě musela chovat jako malá a předběhla mě." Pustila se do vyprávění Jane. Jeanette uraženě našpulila rty.
"Takže jsme vyletěly z hangáru. To docela šlo. Bohužel, když jsme byly nad Londýnem, tady paní Squirellová si vzpomněla, že neumí přistávat. Takže když jsme se míjely s Big Benem, urazila levé křídlo a rozbila neviditelnost. Nejspíš o nás věděla celá Anglie."
John se zatvářil zděšeně. "Cože? To jste byly tak hrozně nezodpovědný?"
"To ještě není všechno, zlato, vydrž."
Zelenka se Sheppardem se na sebe zděšeně podívali.
"Jumper samozřejmě už nešlo skoro ani řídit. Takže když jsme se ho pokusily zvednout, abychom neskončili v Temži, přistáli jsme na Buckinghamském paláci." Dokončila vyprávění Jane.
"Ale nakonec jsem to uřídila!" bránila se Squirellová.
"Jo, až na to, žes nás málem zabila."
"Pusťte taky jednou ženský na dovolenou…" zasténal Radek.
"Hele nech toho, jo?" strčila do něj Squirellová. "Náhodou, byla to legrace."
"No, pro nás jo, ale asi ne pro chudáka Woolseyho, který to všechno musel vysvětlovat anglickému parlamentu. Paní královna z nás málem dostala infarkt." Dodala Jane.
"A co jim řekl?" prskl pobaveně John a zakousnul se do toustu.
"Že Jumper je praštěná atrakce, která omylem uletěla z kolotoče na pouti v Irsku." Odpověděla Jeanette.
Radek s Johnem vyprskli smíchy.
"A sežrali mu to?" chtěl vědět Zelenka.
"Podle mě tomu věřili víc, než kdyby jim řekl, že jsme přiletěli z galaxie Pegas a že jsme v Anglii jen na dovolené." Odpověděla Jeanette.
"No, myslím, že Londýn se z návštěvy dvou amerických kamarádek bude sbírat ještě dlouhou dobu…" usoudila Deafová.
"No, Atlantida se z vás taky musela před půl rokem podruhý probírat…" připomněl jí John.
"Haha. Tu jsme alespoň zachránili před Martou." Odsekla Jane.
"No a co tady? Stalo se něco zajímavého za dobu, co jsme tu nebyly?" pozměnila téma Jeanette. Už ji nebavilo poslouchat, jak se někdo baví o jejích řidičských schopnostech.
"Tady to byla celkem nuda." Zavzpomínal Sheppard. "Teda až na to, že jsme předevčírem museli uklidňovat a utěšovat Jamese. Chudák psycholožka, ta už nevěděla, co s ním."
Jane vyprskla smíchy. "Proč proboha?"
"Nějak se sem přes Star Gate Command dostalo, že… No víš… To o tom zpěvákovi. Michaelovi Jacksonovi. Prý umřel."
"No jo, vlastně…" ťukla se Jane do čela. "Anglické noviny toho byly plné… Když jsem viděla ty fotky, myslela jsem si, že je výročí úmrtí princezny Diany. Až když jsem se podívala podruhé, došlo mi, že je to Michael Jackson."
"Thrumana to hrozně vzalo. Však víte, jak ho zbožňoval… Už měl koupený lístky i na další jeho koncert…" dodal John.
"A kde je James teď?"
"Někde v Americe. Dnes je jeho pohřeb."
Jane chápavě přikývla a dojedla svůj toust.
"No a co McKayovi?"
"Ani mi nemluv!" zasténal Radek. "Ti dva prožívají první manželskou krizi."
"Po dvou týdnech manželství?" nechápala Jane. "Bože, Johne, doufám, že si mě nikdy nevezmeš…" Sheppard se zatvářil zaraženě. S toustem v ústech tak vypadal docela směšně. "Ehm…" pokusil se říct. Bohužel, s toustem v puse to vyznělo úplně jinak.
"Jak to?" nechápala Squirellová.
"No, pamatuješ, jak se Rodney tenkrát u Carsona léčil z lásky k Veronice?" řekl Zelenka.
"Hm… Jo! Řekl mu, že se s ní musí oženit, aby ho to pustilo… A jéje. A ono ho to pustilo, co?"
Radek přikývnul. "Bohužel, Rodneymu se otevřely oči a on zjistil, že se mu už Veronica nelíbí tak jako předtím…"
"Zrovna včera se nám svěřoval, že každý večer se před ním-" spustil John.
"Ne ne, díky." Zarazila ho Jane. "Nemusíme vědět všechno."
"Takže váš výlet v Anglii začal a skončil tím, že jste přistály na Buckinghamu?" pozměnil pro jistotu téma Zelenka.
"No, ne. Pak nás autobusem dopravili do našeho hotelu. Takovým tím červeným, dvoupatrovým…" zasnila se Squirellová.
"Byli jsme navštívit Estel Tylerovou." Dodala Jane.
"To je nějaká herečka?" vyzvídal John.
"Proč myslíš?" nechápala Jane.
"Že má takový exotický jméno." Přiznal plukovník.
"Ale ne. Není herečka. Ve skutečnosti je ředitelkou Britského národního muzea. Její babička se tenkrát podílela na nalezení Hvězdné brány v Egyptě." Vysvětlila Deafová.
"Takže ona ví o SG-C?"
"No jasně, Johne. Taky byla ráda, že nás vidí. Prý jsme jediné, koho zná, s kým si o tom může popovídat." Odpověděla Jeanette a dojedla poslední toust.
"No, hlavně, že jste tu výpravu přežily." Shrnul to nakonec Zelenka.
"Heh, no, moc nekřič." Špitla Jeanette. John i Radek se na ni nechápavě podívali.
"Jednou, když jsme přecházely ulici, málem nás vzalo auto. Viď, Jane?" vysvětlovala Squirellová. Deafová přikývla.
"Jo. Ten parchant za volantem telefonoval, a kdyby nás přejel, ani by si toho asi nevšiml."
"No, to taky, ale hlavně byl problém v tom, že v Anglii jezdí auta na opačné straně silnice. Takže když jsme se automaticky rozhlédly doprava a zjistily, že tam nic nejede…." Pokračovala Jeanette.
"Stouply jsme si do silnice, a auto jelo zleva." Doplnila ji Jane. John se plácl do čela. "Ženský…"
"Druhý den nás málem přejel dvoupatrovej autobus…" vyjmenovávala Jeanette. "Další den to málem neubrzdili dva cyklisti."
"Pak jsme chtěly jít po jiné cestě, ale bohužel to byla dráha pro bruslaře, takže nás taky málem přejeli."
"Jo, a když jsme padali v jumperu do Temže, málem jsme s sebou vzali letadlo, ale to už se asi nepočítá…"
"No, a záhada s airbusem je vyřešená." Poznamenal John.
"To vás přejelo tak málo věcí?" pronesl ironicky Radek.
"No, nám to teda docela stačilo." Připustila Jane. A to řekla Jane Deafová, která se normálně vyžívá v adrenalinových sportech.
"Chyběl mi golf. Pojďme si zahrát golf…" zaprosila Jane. John se zašklebil. "Ale zbývá už jen pár míčků…"
" No tak je pak vylovíme z moře!" usmála se Deafová. Sheppard se zvedl od jídla a podržel Jane židli. Ta si pomyslela, že mu asi hodně chyběla, když se k ní tak galantně chová, pousmála se a zvedla se.
"Půjdem hrát taky golf s nimi?" zažadonila Jeanette.
"Když chceš…" usmál se Zelenka. "Ale já to neumím."
"To nevadí, já taky ne." Rozesmála se Squirellová, odstrčila židli od stolu a rozběhla se za Johnem s Jane. Tu chytla kolem ramen a spustila: "Já nebudu, nebudu… Abstinuju…."
"Já si dám kafe nebo čistou vodu z vodovodu…" přidala se k ní se smíchem Deafová.
"Víš, ty ženský mi tu fakt chyběly. Byla tu bez nich nuda." Řekl John směrem k Radkovi, který se k němu připojil o chvíli později.
"Já nebudu víc chodit s vámi do hospody, než rozum udělá pá pá…" zpívaly Deafová se Squirellovou.
"Jo," připustil Zelenka. "taky jsem rád, že jsou už doma."
 
Konec;)